Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přednášky březen-duben

21. 3. 2008
II.4
objekt právních vztahů
Objektem (předmětem) právních vztahů SZ je  právně relevantní chování subjektů těchto vztahů. Toto chování je spjato s výkonem práv a s plněním povinností, což se realizuje prostřednictvím různých hmotněprávních nebo procesních úkonů.  Hmotněprávními úkony jsou ty, které směřují ke splnění podmínek nároku na dávku, například plnění pojistné povinnosti, naopak žádost nebo podání opravného prostředku jsou úkony procesní. Předmětem vztahů sociálního zabezpečení je zabezpečení občana, především dávky a služby, kterými se toto zabezpečení realizuje a k němuž chování subjektů právního vztahu směřuje.
Okruh dávek a služeb, na které vzniká nárok nebo které mohou být poskytnuty občanům v právních vztazích SZ, se označuje jako věcný rozsah SZ.
Dávky a služby můžeme rozlišovat podle toho, zda občanovi na ně vzniká nárok či nikoliv na obligatorní a fakultativní.  Plnění je buď peněžité (dávky) nebo věcné (služby) povahy. O který druh plnění půjde, je odvislé od charakteru sociální události, jejíž důsledky mají být tímto plněním změkčeny. Příkladem plnění peněžitého je dávka důchodového zabezpečení, plnění věcného zejména vztahy veřejného zdravotního pojištění, sociálních služeb apod.
Podle délky doby výplaty dávek rozlišujeme jednorázové a opakující se, dále můžeme rozlišovat podle sociálních událostí, při kterých jsou dávky a služby poskytovány, a podle jejich účelu.

II.5
druhy právních vztahů SZ
Za základní právní vztahy považujeme vztahy mezi občany a orgány sociálního zabezpečení při poskytování hmotného zabezpečení. K nim patří
a) právní vztahy, které vznikají při poskytování zdravotní péče
b) právní vztahy při poskytování léčebně preventivní péče
c) právní vztahy nemocenského pojištění
d) právní vztahy důchodového pojištění
e) právní vztahy vznikající při poskytování služeb a dávek sociální péče
f) právní vztahy vznikající při poskytování rodičovského příspěvku
g) právní vztahy vznikající při poskytování státní sociální podpory
h) právní vztahy vznikající při ztrátě zaměstnání
i) právní vztahy vznikající při poskytování sociální pomoci
              Tyto a další právní vztahy můžeme členit zejména na:
              aa) právní vztahy mezi orgány sociálního zabezpečení a organizacemi vznikající při  
                     poskytování zabezpečení občanům ze společenských spotřebních fondů nebo v
                     souvislosti s ním. Jedná se např. o vztahy mezi orgány nemocenského pojištění a organizacemi, které provádějí výplatu dávek a plní řadu úkolů na tomto úseku
              bb) právní vztahy mezi občany a organizacemi vznikající při poskytování hmotného zabezpečení občanům ze společenských spotřebních fondů nebo v souvislosti s ním (výplata dávek)
              cc) právní vztahy vznikající při rozhodování sporů o nároky ze sociálního zabezpečení mezi občany a orgány sociálního zabezpečení
              dd) právní vztahy vznikající při rozhodování sporů, které vznikají v souvislosti s poskytováním hmotného zabezpečení ze společenských spotřebních fondů mezi orgány sociálního zabezpečení a organizacemi
              ee) právní vztahy mezi občany a státními orgány v souvislosti s poskytováním dávek a služeb sociálního zabezpečení
              ff) odpovědnostní vztahy.
Právní vztahy SZ lze třídit i podle organizačně-právních norem na
1/ státní zabezpečení (tj. zajišťování právních nároků občanů na účet společenských spotřebních fondů)
2/ sociální pojištění (tj. zajišťování právních nároků z pojistného a se státní zárukou výplat)
3/ veřejné zaopatření (chápané jako poskytování prostředků a služeb z veřejných prostředků osobám, jež pro to splnily podmínky, pokud to pro svoji životní situaci naléhavě potřebují a není o ně náležitě postaráno jinak).


II.6
Vznik, změna a zánik právních vztahů SZ
Ke vzniku, změně a zániku právních vztahů dochází v sociálním zabezpečení na základě skutečností zmíněných již dříve.
Vznik, změna a zánik právních vztahů SZ jsou závislé na existenci nebo trvání právních skutečností. Nejvýznamnější jsou právní skutečnosti, které jsme již označili a vyložili jako sociální události.
Je však třeba rozlišovat existenci samotné právní skutečnosti (sociální události), účast na zabezpečení (pojištění) a splnění podmínek nároku na dávku.
Ke vzniku právních vztahů, v nichž se poskytují obligatorní dávky a služby, dochází na základě právních událostí. Na rozdíl od oblastí, v nichž se poskytují dávky a služby fakultativně, a kde ke vzniku, změně a zániku právních vztahů dochází zpravidla na základě právních úkonů nebo úředních úkonů.
Změnou právního vztahu SZ se rozumí změna některého prvku právních vztahu, tj. subjektu, obsahu či objektu.Změna právního vztahu SZ může nastat obvykle změnou obsahu, pokud jde o změnu objektu právního vztahu, pak není možná, protože by znamenala vznik jiného právního vztahu. Změna obsahu je nejčastější změnou v právních vztazích SZ. Může k ní dojít buď na základě právního předpisu nebo na základě právní skutečnosti, ale též na základě právního úkonu nebo protiprávního jednání či opomenutí.
Stejně tak nedochází ke změně subjektů. Právní vztah sociálního zabezpečení je vztahem osobně-právním a ke změně subjektu nemůže z tohoto důvodu dojít, neboť nedochází ke změně subjektu, ale k zániku jednoho a případnému vzniku jiného právního vztahu.
K zániku právních vztahů SZ dochází zpravidla na základě právních událostí (skončení pracovněprávního vztahu, úmrtí), ale v systému, v němž se poskytují fakultativní dávky a služby, může k zániku dojít i na základě úředního rozhodnutí nebo – jde-li o jednorázovou dávku či službu– jejím poskytnutím.

Vznik, změna a zánik nároku na dávky a služby SZ
Nárok na dávku či službu chápeme jako oprávnění občana, aby mu bylo poskytnuto určité a konkrétní plnění, jehož neoddělitelnou součástí je vymahatelnost.

Vznik vztahů
Právní předpisy SZ výslovně vznik, změnu a zánik právních vztahů neupravují, stanovují ale podmínky pro účast na zabezpečení nebo pro vznik dávkového nároku.
Výjimkou je ZNPZ (54/1956), který upravuje vznik a zánik nemocenského pojištění, dále zákon o veřejném zdravotním pojištění, který upravuje vznik a zánik zdravotního pojištění.
U nemocenského pojištění je vznik vztahu podmíněn vstupem do zaměstnání, které toto pojištění zakládá (protože ne každé zaměstnání zakládá účast na nemocenském pojištění). Pojištění pak zaniká dnem skončení zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění.
Zdravotní pojištění vzniká:
- buď dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území ČR
- dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území ČR stala zaměstnancem
- dnem získání trvalého pobytu na území ČR
a zaniká:
- dnem úmrtí pojištěnce nebo jeho prohlášením za mrtvého
- dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území ČR přestala být zaměstnancem
- dnem ukončení trvalého pobytu na území ČR
Právní úprava vzniku a zániku nemocenského pojištění a veřejného zdravotního pojištění je úzce spjata s osobním rozsahem, z něhož vyplývá účast na pojištění.
Vznik a zánik vztahů neřeší právní vztahy důchodového pojištění. Platí však zde, že pojistná povinnost nemůže existovat mimo právní vztah. Pokud z předpisů důchodového pojištění vyplývá, že součástí obsahu vztahu důchodového pojištění je i plnění pojistné povinnosti, je vznik právního vztahu spojen s existencí této povinnosti. Oprávnění fyzické osoby na plnění z důchodového pojištění, je i zde podmíněno sociální událostí.
Ve vztazích státní sociální podpory a sociální péče není stanovena žádná pojistná povinnost, takže existence těchto vztahů je závislá na sociální události.

Změnu právních vztahů představuje změna v subjektu nebo v obsahu těchto vztahů.
Ke změně subjektu dochází v sociálním zabezpečení jen výjimečně, změní-li se subjekt, jedná se většinou i o jiný právní vztah, změna přichází v úvahu pouze u osoby příjemce dávkového plnění – a to především z důvodu způsobilosti k právním úkonům, nikoli z hlediska způsobilosti k právům a povinnostem, čili právní subjektivity. Ke změně nedochází v rovině hmotného práva, protože nárok na dávku i nárok na výplatu tu je, dochází jen ke změně při realizaci výplaty, pokud se jedná o plnění peněžní.
Změna obsahu je oproti tomu častějším jevem. I po vzniku právního vztahu sociálního zabezpečení mohou nastat okolnosti, které vztah – obsah vztahu – ovlivní a k nimž nemohlo být přihlédnuto při rozhodování o nároku, protože tehdy ještě neexistovaly nebo nebyly známy.Právní úprava vztahů SZ proto (až na výjimku, kterou je veřejné zdravotní pojištění) umožňuje změnu v obsahu právních vztahů i po právní moci rozhodnutí, kterým bylo o nároku rozhodnuto.Jedná se především o řízení o změně dávky, v jehož důsledku dochází k zásahu do obsahu právního vztahu sociálního zabezpečení (ZNPZ, ZDP, ZSSP, ZSZ). To představuje průlom do právní moci původního rozhodnutí.  

Nárok na výplatu fakultativní dávky a poskytnutí služby vzniká pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (úředním rozhodnutím), které má – jak jsme si již řekli – konstitutivní povahu. Rozhodnutí o fakultativní dávce (službě) je vázáno na splnění určitých podmínek a pouze pokud jsou podmínky splněny, může příslušný orgán rozhodnout o tom, že dávka bude poskytnuta. Splnění všech podmínek ovšem znamená jen to, že příslušný orgán může rozhodnout o tom, zda bude či nebude dávka poskytnuta.
Nárok na obligatorní dávky a služby vzniká na základě splnění podmínek stanovených právním předpisem. Protože nárok je vázán obvykle na několik podmínek, vzniká nárok na konkrétní obligatorní  dávku až splněním poslední ze stanovených podmínek. Orgán sociálního zabezpečení je oprávněn pouze zkoumat, zda jsou podmínky splněny, a pokud ano, pak má povinnost rozhodnout, že nárok na dávku vznikl. Vzhledem k tomu, že nárok na dávku vznikl již splněním poslední stanovené podmínky ještě před rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení, pak toto rozhodnutí nárok na dávku nezakládá, pouze osvědčuje splnění podmínek, a proto rozhodnutí o obligatorní dávce má pouze deklaratorní charakter.
Souhrn všech právních podmínek pro vznik nároku na obligatorní dávky SZ se nazývá dávkovým schématem a zpravidla je tvoří:
a. sociální událost
b. účast na systému zabezpečení, resp. pojištění
c. určitá doba zaměstnání
d. další právní podmínky přispívající k plnění účelu dávky
e. právní podmínky, které jsou imputovány sociálnímu zabezpečení z jiných důvodů bezprostředně nesouvisejících s účelem dávky.
Sociální událost je nezbytná podmínka pro vznik nároku na všechny dávky či služby SZ.
Podmínka účasti na daném systému SZ, resp. pojištění, je podmínkou platnou pro systém nemocenského pojištění, důchodového pojištění a zdravotního pojištění. Účast na zabezpečení zakládá určitá ekonomická aktivita občana a dávky z tohoto systému náleží za předpokladu, že sociální událost a ostatní právní podmínky byly splněny v době, kdy byl občan účasten zabezpečení, resp. pojištění na daném systému SZ. Po skončení ekonomické činnosti, která zakládá účast na daném systému, může nárok na dávku vzniknout jen nastane-li sociální událost při současném splnění ostatních podmínek ještě v ochranné době.
Ochranná doba je časový úsek, který následuje po skončení účasti na zabezpečení, v němž má ještě občan nárok na dávku, pokud v této době splní všechny podmínky nutné pro vznik nároku.
Podmínka čekací doby se vyskytuje zejména u dávek důchodového pojištění, u nemocenského pojištění apod. Do čekací doby se zpravidla zahrnují nejen doby trvání účasti na pojištění, ale i doby náhradní. Náhradní dobou se rozumí časový úsek, ve kterém občan nemohl z důležitých a právem uznaných důvodů vykonávat ekonomickou činnost, a přesto se do doby zaměstnání (účasti na pojištění) započítává.
Další právní podmínky přispívající k plnění účelu dávky jsou různorodé povahy, např. podmínka trvalého pobytu, podmínka celodenní a řádné péče atd.
Imputované právní podmínky, které s účelem dávky nesouvisí, jsou podmínky, jejichž pomocí se mají řešit problémy ekonomické nebo společenské, např. aktivní přístup při hledání zaměstnání, stárnutí obyvatelstva.
Od nároku na dávku je třeba odlišovat nárok na výplatu dávky, k tomu musí být zpravidla splněna ještě nějaká podmínka další, například uplatnění nároku, žádost o dávku.

Výše dávky
Výše dávky se odvíjí od tzv. dávkové formule, což je souhrn různých skutečností, především:
a) doba započitatelné činnosti
b) započitatelný průměrný výdělek za rozhodné období
c) další skutečnosti
Dávková formule platí převážně pro peněžité dávky nahrazující mzdu. Výše jiných dávek sociálního zabezpečení je založena na jiných skutečnostech (např. rodičovský příspěvek se odvíjí až od bodu c) další skutečnosti, protože bod a) a b) nemají pro poskytování a výši rodičovského příspěvku význam).
Doba započitatelné činnosti ovlivňuje výši nároku na dávky především v důchodovém pojištění, ale také při poskytování peněžité pomoci v mateřství. Původně se – do roku 1984 dobou započitatelné činnosti řídila i výše poskytovaných sazeb nemocenského pojištění a podpory při OČR. Dnes se výše dávky řídí započitatelným průměrným výdělkem a dalšími skutečnostmi (o kolikátý den pracovní neschopnosti se jedná, omezení maximálního denního vyměřovacího základu).
Započitatelný průměrný výdělek za rozhodné období se zjišťuje odlišným způsobem v nemocenském a v důchodovém pojištění.
Změna nároku
Změnou nároku rozumíme u dávky SZ změnu výše dávky, u fakultativních dávek k tomu dochází úředním rozhodnutím, u dávek obligatorních buď změnou právního předpisu nebo změnou podmínek pro výši dávky. Změna výše dávky může být dočasná (poskytování přídavku na dítě se řídí výší příjmu) nebo trvalá (a to třeba zvýšení důchodů, ke kterému dochází nařízením vlády při překročení dané inflační hranice).
K zániku nároku na dávku nebo službu nastává u jednorázových dávek a služeb jejich splněním. U opakujících se dávek dochází k zániku nároku smrtí občana, úředním rozhodnutím, odpadnutím podmínek pro nárok na dávku nebo službu (např. nárok na dávky nemocenského pojištění zanikne, jakmile zaměstnanec přestane být dočasně pracovně neschopným), uplynutím podpůrčí doby, případně souběhem dávek (např. OČR a DPN).
Podpůrčí doba je v sociálním zabezpečení časovým úsekem, v němž se určitá dávka poskytuje. Uplynutím podpůrčí doby nárok na dávku zaniká i v tom případě, kdyby byly splněny ostatní stanovené podmínky. Typickým příkladem je jednoroční podpůrčí doba pro poskytování nemocenské (s výjimkou) a 9 (16 pro osamělého rodiče) dnů při podpoře při ošetřování člena rodiny.

Prekluze v právu sociálního zabezpečení vlastně neexistuje, protože zákon o sociálním zabezpečení (100/1988) výslovně uvádí v § 1 Základní zásady, že nárok na dávky nezaniká uplynutím času. Neznamená to ovšem, že nezaniká nárok na výplatu dávky. Nárok na výplatu dávky nebo její části (§ 97) zaniká, není-li uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který dávka nebo její část náleží. Zde jde o prekluzi výplaty dávky, nikoli k zániku nároku samotného. Obdobné je to v nemocenském pojištění a státní sociální podpoře, kde však jde o promlčení, nikoli o prekluzi.

Diferenciace a preference
Dříve deklarovaná preference, čili zvýhodňování určitých skupin zaměstnanců, například zaměstnanců vůči samostatně hospodařícím dělníkům, horníků vůči ostatním zaměstnancům atd. je dnes, pokud k ním dochází,  spíše skrytá. K diferenciaci dochází třeba stanovením maximálních denních vyměřovacích základů v nemocenském a maximální výší dávky, redukčními hranicemi v důchodovém pojištění.
Otevřená je preference některých sociálních událostí, kterými je například nemoc z povolání nebo pracovní úraz, při poskytování některých dávek je zvýhodněn osamělý rodič (OČR, PPM).

II.7
Odpovědnost v právu SZ
Je zvláštním kvalifikovaným druhem právní povinnosti, jejíž vznik jako povinnosti sekundární, předpokládá porušení povinnosti primární. Se vznikem této sekundární povinnosti vzniká i nový – odpovědnostní – vztah práva sociálního zabezpečení. Tento vztah je relativně nezávislý na původním, primárním vztahu, může existovat i po jeho skončení, tedy např. nezanikne ani tehdy, zanikne-li původní právní vztah.A naopak, zanikne-li vztah odpovědnostní, neznamená to ukončení vztahu primárního.
Účelem právní úpravy odpovědnosti v předpisech SZ je zjednání nápravy a odstranění důsledků, které protiprávním jednáním vznikly. Obsahem těchto odpovědnostních vztahů jsou zvláštní povinnosti, které vznikají namísto nebo vedle povinností vyplývajících z původního právního vztahu. Tady opět odkazuji na teorii státu a práva (primární a sekundární povinnost).
Odpovědnost v právu sociálního zabezpečení je druhem sankce. Sankcí je například penále, když se jedná o odpovědnost z titulu prodlení v plnění peněžní povinnosti, v jiných případech se při porušení povinnosti ukládá pokuta. Dalším druhem odpovědnostního vztahu je povinnost vrátit přeplatek, a to buď přeplatek na pojistném – ze strany instituce, která pojistné přijala, nebo přeplatek na dávce – ze strany příjemce dávky. Předpisy sociálního zabezpečení stanoví podmínky vzniku odpovědnosti za přeplatek na dávce ve vztazích nemocenského pojištění, důchodového pojištění, státní podpory a sociální péče. U zdravotního pojištění nepřipadá v úvahu.
Právní odpovědnost za přeplatek na dávce SZ – základními předpoklady pro vznik odpovědnosti za přeplatek jsou:
a) protiprávní jednání   (jednání v rozporu s právní normou, v jehož důsledku vznikne přeplatek – porušení ohlašovací nebo oznamovací povinnosti, postačí opomenutí)
b) vznik přeplatku  (plnění nad rámec nároku podle hmotněprávních podmínek)
c) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a důsledkem, tedy vznikem přeplatku
    zde například nemůže vzniknout odpovědnost za přeplatek v případě, kdy příjemce sice
    opomine ohlásit důležitou okolnost, ale nárok na dávku vůbec nevznikl, například       nesplněním potřebné doby pojištění. Podmínky právní odpovědnosti jsou proto splněny     tehdy, pokud přeplatek na dávce vznik v důsledku protiprávního jednání
d) zavinění – návrat k teorii státu a práva, co je zavinění (vnitřní psychický stav odpovědného     subjektu k jeho jednání a k následkům takového jednání – u subjektivní odpovědnosti, u     objektivní se zavinění nezkoumá).
Subjektivní odpovědnost – v sociálním zabezpečení se v naprosté většině případů jedná o odpovědnost subjektivní, čili založenou na zavinění. Velmi podrobná pravidla pro úpravu subjektivní odpovědnosti stanoví předpisy v nemocenském pojištění, důchodovém pojištění, státní sociální podpoře i sociální péči, resp. pomoci. Jestliže subjekt právního vztahu nesplnil některou jemu uloženou povinnost a zavinil vznik přeplatku, vzniká mu povinnost přeplatek na dávce vrátit. Důkazní břemeno nese orgán sociálního zabezpečení. Ke vzniku právní odpovědnosti postačí zavinění ve formě nedbalosti, případně i nevědomé nedbalosti (to platí o vztazích důchodového pojištění, státní sociální podpory a sociální péče). U důchodového pojištění a státní sociální podpory přichází v úvahu i společná odpovědnost příjemce dávky a dalšího subjektu (např. osoby společně posuzované, organizace, rozumí se zaměstnavatele).
Povinnost vyplývající z odpovědnostního vztahu je pak založena na solidárním principu.
Objektivní odpovědnost je v sociálním zabezpečení spíše výjimečná a může se dotýkat některých vztahů důchodového pojištění a státní sociální podpory. Může vzniknout například při souběhu starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (pokud pracovněprávní vztah byl sjednán na dobu delší jednoho roku), v případě přeplatku na dávce vdovského nebo vdovského důchodu při uzavření nového manželství. V učebnici je ještě uveden příklad  dávky sirotčího důchodu z důvodu dosažení 26. roku věku, ale k takovému přeplatku by teoreticky dojít nemělo.
U státní sociální podpory by mohlo dojít k povinnosti vrátit částky vyplaceného rodičovského příspěvku, pokud například nebyly splněny podmínky nároku nebo nárok na příspěvek zanikl (třeba z důvodu příspěvku při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu).

Dalším druhem sankce je například § 24 zák. 54/56 „nárok na nemocenské nemá ten, kdo…“, ovšem zde nevzniká sekundární právní vztah.
Porušení povinností v právu SZ může vyvolat i trestně právní odpovědnost –
§ 125 zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění
§ 147 neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na úrazové pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
§ 148 zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
§ 175b padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů
§ 176 padělání a pozměňování veřejné listiny
§ 176a nedovolená výroba a držení státní pečeti a úředního razítka
§ 178 neoprávněné nakládání s osobními údaji
a další (trestné činy veřejných činitelů).


III.
STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA, SOCIÁLNÍ PÉČE A DOPLŇKOVÉ SYSTÉMY
III. 1
Státní sociální podpora
Systém státní sociální podpory byl zaveden zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Státní sociální podpora je systém státních dávek určených především rodinám s nezaopatřenými dětmi. Jejím účelem je státem organizovaná sociální solidarita mezi rodinami bezdětnými a rodinami s dětmi a rodinami s vyššími a rodinami s nižšími příjmy.
Systém státní sociální podpory se řídí třemi základními zásadami:
1. životní úroveň občanů bude zajišťována především pracovními příjmy
2. sociální přerozdělování bude usměrňovat rozdíly v příjmech tak, aby státní sociální dávky nenahrazovaly příjmy rodiny, ale aby pomáhaly řešit státem uznané sociální situace
3. musí být dodržováno hledisko hospodárnosti, účelnosti a adresnosti.
 Zákon o státní sociální podpoře upravuje systém státní sociální podpory komplexně, obsahuje totiž nejen podmínky vzniku nároku na dávky, výši a výplatu dávek, ale i otázky organizační a procesní.
Zákon byl mnohokrát novelizován, v současné době platí zhruba tyto podmínky:
1. Nárok na dávky má pouze fyzická osoba a s ní společně posuzované osoby, které jsou hlášeny k trvalému pobytu  na území České republiky, a občané Evropské unie, krytí Nařízením Rady (EEC) 1408/71 a 1612/68. (U cizince se za trvalý pobyt na území České republiky považuje pobyt po uplynutí 365 dní ode dne hlášení k pobytu. Do doby 365 dnů pobytu na území České republiky se nezapočítává doba, kdy je osoba žadatelem o udělení azylu ubytovaným v pobytovém středisku Ministerstva vnitra). Od roku 2008 dávky státní sociální podpory náleží rovněž dalším, v zákoně o SSP uvedeným osobám, které nemají na území České republiky trvalý pobyt.
2. Systém SSP chápe rodinu jako soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Za nezaopatřené dítě je považováno dítě do skončení povinné školní docházky a dále, pokud se buď připravuje na budoucí povolání nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do 26 let.
3. Při posuzování nároků na dávky SSP se netestuje majetek rodiny, pouze příjmy, a to také pouze u některých dávek. Pro posouzení nároku poskytovanou v závislosti na výši příjmu se příjmy započítávají v tzv. rozhodném období, tím je u přídavku na dítě kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. října, u sociálního příplatku a příspěvku na bydlení to je kalendářní čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, na který se nárok uplatňuje. V závislosti na příjmu rodiny jsou poskytovány přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení. Za rozhodný příjem se považuje příjem celé rodiny, což jsou nezaopatřené děti a jejich rodiče, případně osoby rodiče nahrazující.  Jsou-li rodiče rozvedeni, posuzuje se jako osoba společně posuzovaná s nezaopatřeným nezletilým dítětem rodič, s nímž dítě společně žije. Mají-li rodiče dítě ve společné nebo střídavé péči, posuzuje se příjem toho rodiče, na kterém se dohodnou.Výjimkou je příspěvek na bydlení, kde se za rodinu považují všechny osoby užívající byt.
4. Bez ohledu na příjem rodiny se poskytují rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné, pohřebné.
5. Základem pro stanovení nároku a výši některých dávek včetně určení hranice příjmů osoby či rodiny je životní minimum.
6. Dávky SSP zohledňují jak příjmovou tak i sociální situaci rodiny. Čím je v rodině více nepříznivých sociálních událostí, tím více a vyšších dávek je rodině poskytováno. Rodina může pobírat více dávek SSP souběžně.
7. Příjmy rozhodné pro nárok na dávky SSP zahrnují především příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti a dále dávky nemocenského a důchodového zabezpečení a podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci včetně obdobných příjmů z ciziny. Do rozhodného příjmu se započítávají tzv. "čisté" příjmy, tj. příjmy po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a po odpočtu daně z příjmu, příp. výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení podle zákona o daních z příjmů. Od 1. ledna 2008 se  do příjmu se nezapočítává výživné, které v rozhodném období platila osoba dítěti, se kterým je pro účely stanovení rozhodného příjmu osobou společně posuzovanou.Taxativní výčet rozhodných příjmů je uveden v § 5zákona o SSP.
8.  Nárok na výplatu dávek SSP zaniká uplynutím 3 měsíců ode dne, za který dávky náleží. U dávek jednorázových (porodné, pohřebné, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla) zaniká nárok uplynutím 1 roku od vzniku nároku na dávku.
Důležitým institutem v oblasti státní sociální podpory je životní minimum.
Současná právní úprava je opět rozdílná od učebnice.  Životní minimum je sice stále částka, která má vyjádřit náklady nezbytné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a náklady k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, je však již určena pouze jednou částkou.
Životní minimum od 1.1.2007 (platí i od 1.1.2008) v Kč za měsíc
Typ domácnosti:   jednotlivec                          3126,-
                                Vícečetná domácnost:
                                1. osoba v domácnosti       2880,-
                                Další osoba, která není
                                Nezaopatřeným dítětem    2600,-
                               Nezaopatřené dítě (-6let)    1600,-
                               Nezaopatřené dítě (6-15)     1960,-
                               Nezaopatřené dítě (15-26)   2250,-

Dávky státní sociální podpory
Je jich 7, v učebnici 8, ale to již neplatí. Z dávek SSP vypadl zaopatřovací příspěvek, což byla dávka určená členům rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání.
Přídavek na dítě
Přídavek na dítě je základní dlouhodobou dávkou poskytovanou rodinám s dětmi. Je to dávka opakující se a obligatorní. Nárok mají rodiny s příjmem do 2,4násobku životního minima, jde tedy o dávku testovanou. Přídavek na dítě je poskytován ve třech výších podle věku dítěte. Přídavek na dítě je nárokem nezaopatřeného dítěte. Do dosažení zletilosti dítěte žádá o přídavek zákonný zástupce a dávka se vyplácí tomu, kdo má dítě v přímém zaopatření. Po dosažení zletilosti musí nezaopatřené dítě samo o poskytnutí přídavku na dítě požádat a příspěvek se pak vyplácí přímo dítěti.
Věk nezaopatřeného dítěte    Přídavek na dítě v Kč měsíčně
do 6 let    500
6 – 15 let    610
15 – 26 let    700

Rodičovský příspěvek
Peněžitá opakující se obligatorní dávka, která má zlepšit podmínky rodin pečujících o malé děti. Je to dávka netestovaná. Lékařské, psychologické a sociologické výzkumy potvrdily, že první roky života dítěte jsou rozhodující pro vývoj nejen fyzický, ale i psychický a formování charakteru. Správný rozvoj osobnosti dítěte může nejlépe zajistit dobré rodinné prostředí a péče rodičů, zejména matky.
Pojem rodič je pro účely poskytování rodičovského příspěvku vykládán široce, rodičem se rozumí i jiná osoba než matka nebo otec, ale i osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Rodičovský příspěvek může být přiznán kterémukoliv z rodičů.
Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Rodičovský příspěvek je stanoven ve třech výměrách daných v pevných měsíčních částkách - zvýšené (11 400 Kč), základní (7 600 Kč) a snížené (3 800 Kč).
Rodič si může zvolit čerpání rodičovského příspěvku po dobu dvou, tří nebo čtyř let. Volbou doby čerpání si rodič zároveň volí i k ní příslušnou výši příspěvku, a to:
 rychlejší čerpání rodičovského příspěvku – po peněžité pomoci v mateřství nebo peněžité pomoci poskytované mužům (dále jen PPM) ve zvýšené výměře (11 400 Kč) do 24 měsíců věku dítěte; o tuto formu čerpání však může požádat pouze rodič, který má nárok na PPM ve výši alespoň 380 Kč za kalendářní den;
 klasické čerpání - po PPM v základní výměře (7 600 Kč) do 36 měsíců věku dítěte; o tuto formu čerpání může požádat pouze rodič, který má nárok na PPM;
 pomalejší čerpání - po PPM nebo od narození dítěte (nevznikl-li nárok na PPM) v základní výměře (7 600 Kč) do 21 měsíců věku dítěte a dále ve snížené výměře (3 800 Kč) do 48 měsíců věku dítěte.
O vybranou dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku musí rodič písemně požádat příslušný úřad státní sociální podpory na předepsaném formuláři. O rychlejší čerpání musí rodič požádat nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 22 týdnů života, resp. ve kterém současně narozené nejmladší děti dosáhnou věku 31 týdnů života. O klasické čerpání musí rodič požádat nejpozději v kalendářním měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 21. měsíce věku. Pokud rodič nepožádá o rychlejší či klasické čerpání rodičovského příspěvku, je mu po 21. měsíci věku dítěte vyplácen rodičovský příspěvek v režimu pomalejšího čerpání, tzn. ve snížené výměře. Dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku je možné zvolit pouze v rozhodných obdobích. Po učiněném rozhodnutí je vybraná možnost čerpání již nezměnitelná a nelze ji uplatňovat zpětně, a to ani při střídání rodičů v pobírání rodičovského příspěvku.
U zdravotně postižených dětí má rodič nárok ode dne posouzení dítěte jako dítěte dlouhodobě zdravotně postiženého nebo dlouhodobě těžce zdravotně postiženého na rodičovský příspěvek v základní výměře (7 600 Kč) do 7 let věku dítěte, a to bez ohledu na dříve zvolenou možnost čerpání rodičovského příspěvku (před posouzením zdravotního stavu dítěte).
Podmínkou nároku na rodičovský příspěvek je, že dítě mladší 3 let nenavštěvuje jesle nebo jiné zařízení pro děti předškolního věku déle než 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci. Dítě, které dovršilo 3 roky věku, může pravidelně navštěvovat mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení v rozsahu nepřevyšujícím 4 hodiny denně nebo nejvýše 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci. Příjmy rodiče nejsou sledovány. Rodič může při nároku na výplatu rodičovského příspěvku zlepšovat sociální situaci rodiny výdělečnou činností, ale musí v této době zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou.
Sociální příplatek
Sociální příplatek je obligatorní peněžitá opakující se dávka. Jde o dávku testovanou (poskytuje se v závislosti na příjmu).
Cílem této dávky je pomáhat rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené se zabezpečováním jejich potřeb. Nárok na sociální příplatek je vázán na péči o nezaopatřené dítě a na stanovenou hranici příjmů v rodině, která v předchozím kalendářním čtvrtletí musí být nižší než dvojnásobek životního minima rodiny. Se zvyšujícím se příjmem rodiny se příplatek postupně snižuje.
Sociální příplatek se zvyšuje v případech, kdy dítě je dlouhodobě těžce zdravotně postižené, dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné, zohledněny jsou také zdravotní postižení nebo osamělost rodiče. Vyšší sociální příplatek se poskytuje i rodinám, kde se narodilo více dětí současně, a to v době do tří let jejich věku, nebo rodinám, kde dítě studuje na střední škole v denní formě studia nebo na vysoké škole v prezenční formě studia.
Příspěvek na bydlení
Opět obligatorní peněžitá opakující se dávka, závislá na příjmu – testovaná.
Touto dávkou stát přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy, bez ohledu na to, zda jde o byt obecní, družstevní, v soukromém vlastnictví nebo bydlení ve vlastním domě. Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník či nájemce bytu přihlášený v bytě k trvalému pobytu, jestliže 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny je nižší než příslušné normativní náklady stanovené zákonem.
Za vlastníka bytu se považuje i vlastník nemovitosti, ve které je byt, který vlastník užívá.  Za rodinu se, jak jsme si již řekli, považují všechny osoby, které jsou v bytě hlášeny k trvalému pobytu. Nárok ovšem může náležet jen jedné z těchto osob, pokud se nedohodnou, kdo nárok uplatní, určí oprávněnou osobu příslušný úřad státní sociální podpory. Na osobách v bytě hlášených pak je, aby se finančně mezi sebou vyrovnaly.
Porodné
Jednorázová obligatorní peněžitá dávka.
Touto dávkou se matce jednorázově přispívá na náklady, související s narozením dítěte. Jestliže žena, která dítě porodila, zemřela a porodné jí nebo jiné osobě nebylo vyplaceno, má na něj nárok otec dítěte. Nárok na porodné má rovněž osoba, která převzala dítě do jednoho roku do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Výše porodného činní 13 000 Kč na každé narozené dítě.
Pohřebné
Jednorázová peněžitá obligatorní dávka.
Na pohřebné má nárok osoba, jež vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, a to za podmínky, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR. Výše pohřebného je stanovena pevnou částkou 5 000 Kč.
Dávky pěstounské péče
Obligatorní peněžité dávky, netestované. Dávky jsou určeny menšímu okruhu osob. Při pěstounské péči manželů náleží dávky pěstounské péče jen jednomu z manželů. Pokud o dítě osobně pečuje poručník, náleží jemu i dítěti dávky pěstounské péče obdobně jako pěstounovi a jeho svěřenému dítěti. Obdobné nároky má i osoba, které bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu před rozhodnutím o pěstounské péči.
Těmito dávkami se přispívá na potřeby spojené s péčí o dítě, o které se rodiče nemohou nebo nechtějí starat a které je svěřené do pěstounské péče. S výjimkou sociálního příplatku může pěstounovi a dítěti svěřenému do pěstounské péče vzniknout nárok i na další dávky státní sociální podpory, např. na rodičovský příspěvek, přídavek na dítě apod.
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte
Opakující se peněžitá dávka, jejímž účelem je přispět k zajištění životních potřeb dítěte.
Nárok na dávku má dítě svěřené do pěstounské péče a po jejím skončení (po 18. roce věku) nejdéle do 26 let, zůstane-li dítě nezaopatřené a ve společné domácnosti s bývalým pěstounem. Výše příspěvku na úhradu potřeb nezaopatřeného dítěte činí 2,3násobek životního minima dítěte, v případě zdravotního postižení se příspěvek zvyšuje.
Nárok na úhradu potřeb dítěte nenáleží, jestliže je dítě umístěno do ústavu pro péči o děti a mládež, kde je poskytováno plné zaopatření, nebo když je dítě svěřeno do péče jiné osoby, avšak pěstounská péče trvá nadále.
Odměna pěstouna
Opakující se peněžitá dávka. Nárok na dávku existuje po dobu, po kterou trvá nárok dítěte svěřeného do pěstounské péče, na úhradu potřeb dítěte. Nenáleží pěstounovi v případě, že pěstounskou péči vykonává ve zvláštních zařízeních a je mu proto poskytována odměna za výkon pěstounské péče podle zvláštních předpisů.
Tato dávka je projevem určitého společenského uznání osoby pečující o cizí dítě v pěstounské péči. Výše odměny je stanovena ve výši částky životního minima jednotlivce za každé svěřené dítě. Pečuje-li pěstoun alespoň o 3 svěřené děti nebo o jedno svěřené dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II., III., IV., činí odměna pěstouna 5,5násobek životního minima jednotlivce, přičemž za každé další svěřené dítě se odměna dále zvyšuje.
Příspěvek pří převzetí dítěte
Nárok na jednorázovou dávku má pěstoun, který převzal dítě do pěstounské péče, nebo osoba, které bylo před rozhodnutím o pěstounské péči, dítě svěřeno do péče.
Účelem jednorázové dávky je přispět na nákup potřebných věcí pro dítě, přicházející do náhradní rodinné péče. Výše příspěvku je stanovena pevnými částkami podle věku dítěte.
Věk nezaopatřeného dítěte    Příspěvek při převzetí dítěte v Kč
do 6 let    8 000
6 – 15 let    9 000
15 – 18let    10 000
Příspěvek na zakoupení motorového vozidla
Jednorázová peněžitá dávka náleží pěstounovi, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti. Podmínkou nároku dále je, že vozidlo nesmí pěstoun používat pro výdělečnou činnost. Příspěvek je poskytován ve výši 70 % pořizovací ceny vozidla, resp. ceny opravy vozidla, nejvýše však 100 000 Kč.
Nárok na dávky
Nárok na dávky má pouze fyzická osoba a s ní společně posuzované osoby, které jsou hlášeny k trvalému pobytu na území České republiky, a občané Evropské unie, krytí Nařízením Rady (EEC) 1408/71 a 1612/68. U cizince se za trvalý pobyt na území České republiky považuje pobyt po uplynutí 365 dní ode dne hlášení k pobytu. Do doby 365 dnů pobytu na území České republiky se nezapočítává doba, kdy je osoba žadatelem o udělení azylu ubytovaným v pobytovém středisku Ministerstva vnitra. Dávky státní sociální podpory náleží rovněž dalším, v zákoně o SSP uvedeným osobám, které nemají na území České republiky trvalý pobyt.
Nárok na dávku vzniká splněním všech podmínek nároku, které stanoví zákon o SSP.
Nárok na výplatu vzniká splněním všech podmínek nároku a podáním žádosti o přiznání dávky na předepsaném tiskopisu.
Je-li dávka nebo její výše podmíněna nezaopatřeností dítěte nebo nepříznivým zdravotním stavem, jsou orgány a osoby povinny sdělovat i skutečnosti, kterými se nezaopatřenost nebo nepříznivý zdravotní stav prokazuje. Na základě písemného souhlasu lze vyžadovat a ověřovat i údaje o trvalém pobytu a další, které jsou důležité pro posouzení nároku.
Příjemcem dávky je oprávněná osoba.. Namísto oprávněné osoby může být příjemcem dávky
- zákonný zástupce oprávněné osoby
- jiná osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče
- osoba, která má nezletilou oprávněnou osobu v přímém zaopatření, jde-li o výplatu přídavku na dítě
- ústav pro péči o dítě nebo mládež, je-li nezletilá osoba v jeho přímém zaopatření.
V souladu se zákonem může úřad státní sociální podpory stanovit, ve kterých případech nebude dávka vyplacena oprávněné osobě ani výše uvedeným příjemcům, ale zvláštnímu příjemci. Je tomu tak tehdy, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozeny zájmy osob, které je příjemce povinen vyživovat, a dále také tehdy, nemůže-li oprávněná osoba výplatu přijímat.
Nárok na výplatu dávek zaniká
uplynutím 3 měsíců ode dne, za který dávky náleží. U dávek jednorázových zaniká nárok uplynutím 1 roku ode dne, za který dávka náleží.
Příjmy
rozhodné pro nárok na dávky státní sociální podpory zahrnují především příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti a dále dávky nemocenského a důchodového zabezpečení a podporu v nezaměstnanosti vč. obdobných příjmů z ciziny. Do rozhodného příjmu se započítávají tzv. čisté příjmy.
Rodinou
se pro účely státní sociální podpory rozumí soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Za nezaopatřené dítě je považováno dítě do skončení povinné školní docházky a dále, pokud se buď připravuje na budoucí povolání, nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do 26 let.
ZSSP stanoví příjemcům dávek určité povinnosti:
1. písemně ohlásit plátci dávky všechny změny ve skutečnostech rozhodných pro přiznání nároku na dávku, na její výši nebo výplatu, a to do 8 dnů.
2. na výzvu osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to opět do 8 dnů, pokud příslušný úřad neurčil lhůtu jinou (delší)
3. pokud dávka nebo její výše je podmíněna nepříznivým zdravotním stavem osoby oprávněné nebo osoby společně posuzované, podrobit se vyšetření zdravotního stavu. Neuposlechnutí výzvy úřadu má za následek zastavení výplaty.
Příjemce dávky, který nesplnil některou uloženou povinnost nebo přijal dávku (i část), ačkoliv musel z okolností předpokládat, že mu byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než mu náležela, je povinen částky neprávem přijaté vrátit.  Nárok na vrácení dávky zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy byla dávka vyplacena. Za přeplatek odpovídá i společně posuzovaná osoba, a pokud přeplatek porušením povinností zavinila, je povinna jej uhradit.
Povinnost vrátit přeplatek nevzniká, jestliže nepřesahuje částku 100 Kč u jednoho druhu dávky.
Organizace a řízení
O dávkách SSP rozhodují úřady státní sociální podpory, což jsou úřady práce, místní příslušnost se řídí trvalým pobytem oprávněné osoby. Až na některé odchylky pro řízení platí správní řád. K odchylkám patří zejména zahájení řízení a způsob vydávání rozhodnutí, který má zjednodušit postup. Řízení o přiznání dávky je možné zahájit pouze na žádost oprávněné osoby.
Žádost musí splňovat podmínky:
Musí být písemná
Musí být podána na tiskopisu předepsaném MPSV
Musí být podána příslušnému úřadu státní sociální podpory.

III.2
SOCIÁLNÍ PÉČE
Sociální péči můžeme definovat jako specifickou oblast společenských vztahů, upravenou normami práva sociálního zabezpečení, jejichž předmětem úpravy jsou právní vztahy, které vznikají, mění se a zanikají v souvislosti se sociálními událostmi, které tyto právní normy považují za právně relevantní. Základní sociální událostí sociální péče je přitom nedostatek příjmu způsobený nepříznivou sociální situací, ke které dochází v důsledku neschopnosti jedince zabezpečit potřeby své a osob na něm závislých, a to zejména vlastní výdělečnou činností. V ČR se stále používá termín sociální péče, ačkoliv v zahraničí se spíše používá pojem sociální pomoc, který lépe vyjadřuje současné pojetí tohoto institutu, který klade důraz na co největší účast klienta při řešení jeho situace.
Sociální pomoc chápeme jako poslední síť sociální ochrany. Od zbylých dvou subsystémů (sociálního pojištění a státního zaopatření) se sociální pomoc liší zejména:
- způsobem řešení sociálních událostí (většinou formou sociálních služeb)
- charakterem subjektů poskytujících sociální pomoc (většinou soukromoprávní právnické osoby – nestátní organizace, ve spolupráci s obcemi)
- způsobem financování (většinou ze státního rozpočtu nebo rozpočtu samosprávných celků).
Charakteristické znaky sociální pomoci:
a) vysoká míra individualizace – jak při posuzování nároku, tak i při poskytování plnění
b) subsidiarita – věcná působnost právních norem nastupuje až v případě, kdy není k dispozici žádné jiné plnění ze sociálního systému, nebo byla tato plnění již vyčerpána
c) nepřispívá se zvlášť a předem (jako u pojištění), některá plnění však jsou poskytována buď za plnou nebo za částečnou úhradu, tedy nikoli zcela bez úhrady jako u státní sociální podpory
d) vysoká míra sociální solidarity – bohatých s chudými, zdravých s nemocnými.
V sociální péči je primární postavení státu jako poskytovatele sociální péče. Postavení občana, který se ocitl v nepříznivé životní situaci, je pasivní.
Subjekty právních vztahů sociální péče:
- oprávněné subjekty jsou definovány podle příslušnosti k sociální skupině. Osobní rozsah péče je vymezen tak, že sociální péče zahrnuje zejména péči o:
- - rodinu a děti,
- - občany těžce zdravotně postižené
- - staré občany
- - občany, kteří potřebují zvláštní pomoc
- - občany společensky nepřizpůsobené.
Právní subjektivitu a právní způsobilost jsme již probrali v právních vztazích sociálního zabezpečení.
Povinné subjekty – stát – kompetence upraveny zákonem č. 114/1988 – podle tohoto zákona jsou to: Ministerstvo práce a sociálních věcí, kraje, obce s rozšířenou působností, pověřené obce a obce.

1. Dávky sociální péče lze členit
a) z hlediska doby poskytování na dávky
- jednorázové
- opakující se
b) z hlediska formy na dávky
- peněžité
- věcné
c) z hlediska míry povinnosti dávku poskytnout na dávky
- obligatorní
- fakultativní
2. Služby sociální péče - můžeme sem zařadit:
- pečovatelskou službu
- ústavní péči
- vyhledávací a poradenskou činnost
- výchovnou, kulturní a rekreační činnost
- stravování
3. další formy plnění – bezúročné půjčky, daňové úlevy

Povinnosti a odpovědnost v sociální péči
Odpovědnostní právní vztahy, které vznikají v případě nesplnění stanovených povinností, upravuje zákon o sociálním zabezpečení. Občané mají ohlašovací povinnosti a povinnost osvědčit skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na dávku nebo službu. Při nesplnění povinnosti osvědčit skutečnosti může být výplata dávky nebo poskytování služby zastaveno. Pro takové opatření je stanovena prekluzivní lhůta a povinnost příslušného orgánu upozornit občana na možné následky nesplnění povinnosti.
U příjemce sociální péče se jedná o odpovědnost subjektivní.  Podmínky vzniku odpovědnosti u příjemce dávky jsou:
- nesplnění povinností
- vyplacení dávky neprávem nebo ve vyšší částce, než která náležela
- příčinný vztah mezi nesplněním povinnosti a neoprávněným vyplacením dávky
- zavinění příjemce dávky (stačí nedbalost).

 Změny v právních předpisech upravujících sociální péči od 1. ledna 2007
Nový zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, stanovuje zejména systém, kategorizaci i sledování kvality sociálních služeb. Služby může poskytovat každý, kdo podá žádost o registraci a splní stanovené podmínky. Poskytovatelem může být obec, kraj, fyzická osoba, nestátní organizace, občanské sdružení. Novinkou je přesně stanovené vzdělání a odbornost zaměstnanců v sociálních službách.
Zdravotně postižení a další lidé, kteří jsou závislí na pomoci jiného člověka, získají podle zákona o sociálních službách příspěvek na péči. Zákon tak chce posílit sebevědomí klienta, který si sám zvolí druh sociální služby, typ, rozsah i toho, kdo mu ji poskytne.
Sociální služba pomáhá osobám v nepříznivé sociální situaci. Musí zachovávat lidskou důstojnost, motivovat je k činnostem, které neprodlužují nebo nezhoršují jejich nepříznivou sociální situaci a zabraňovat jejich sociálnímu vyloučení. Sociální služby jsou
- pobytové (spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb),
- ambulantní (osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb)
- nebo terénní (poskytovány v přirozeném sociálním prostředí dotyčné osoby).
Zákon rozeznává zejména tato zařízení sociálních služeb: centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy pro osoby s chronickou duševní nemocí nebo se závislostí na návykových látkách, chráněné bydlení, azylové domy, domy na půl cesty, zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, terapeutické komunity, sociální poradny.
Služby sociální péče napomáhají osobám se stabilizovaným zdravotním stavem zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost s cílem umožnit jim zapojení do běžného života společnosti. Mezi služby sociální péče patří: osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče.
Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou jím ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky, způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Služby sociální prevence jsou: raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy sociální rehabilitace.
Sociální poradenství poskytuje informace přispívající k řešení nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. Odborné sociální poradenství se zaměřuje na potřeby jednotlivých sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, v poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí a zahrnuje též sociální práci s osobami se specifickými potřebami. Součástí odborného poradenství jsou i půjčovny kompenzačních pomůcek.
Příspěvek na péči:
Podle zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, jde o nově zavedenou sociální dávku, kterou mohou získat občané na zajištění pomoci potřebné k řešení jejich obtížné sociální situace. Dostane jej od státu člověk, který je kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu závislý na pomoci jiné osoby. Příspěvek mu poslouží k jejímu zajištění. Příjemci dávky, tj. závislé osobě, se umožňuje rozhodovat o způsobu zajištění pomoci a má možnost hledat zdroje pomoci ve svém prostředí u osob blízkých, jiných fyzických osob nebo poskytovatelů sociálních služeb. Oba uvedené způsoby pomoci lze kombinovat.
Výše příspěvku na péči (Kč měsíčně) závisí na žadatelově věku a míře jeho závislosti na pomoci jiné osoby.
Stupeň závislosti mladší 18 let X starší 18 let
 I, lehká 3.000 X 2.000
 II, středně těžká 5.000 X 4.000
 III,těžká 9.000 X 8.000
 IV, úplná 11.000 X 11.000
Lidé, kterým dosud náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost, se od 1. 1. 2007 považují za osoby závislé na pomoci jiné osoby: ve stupni I (lehká závislost) – jde-li o osoby částečně bezmocné, ve stupni II (středně těžká závislost) – jde-li o osoby převážně bezmocné, ve stupni III (těžká závislost) – jde-li o osoby úplně bezmocné.
Dítě, které bylo podle dosavadních právních předpisů považováno za dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, se od 1. 1. 2007 považuje za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost).
Osobám starším 80 let s I. stupněm bezmocnosti, o něž pečuje osoba, které z tohoto důvodu náležel příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, náleží příspěvek podle stupně závislosti II (středně těžká závislost).
Lidem, kteří měli nárok na zvýšení důchodu pro bezmocnost II. a III. stupně a pečuje o ně osoba, které z tohoto důvodu náležel příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, náleží po dobu 2 let od nabytí účinnosti zákona příspěvek podle stupně závislosti III (těžká závislost); po uplynutí této doby náleží těmto osobám příspěvek ve výši podle stupně závislosti stanoveného na základě kontroly posouzení zdravotního stavu.
Výše uvedeným zdravotně postiženým osobám náleží od 1. 1. 2007 příspěvek ve výši odpovídající stanovenému stupni závislosti automaticky, bez podání žádosti.
Přijetím zákona o sociálních službách se ruší zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o osobu blízkou poskytovaný osobám pečujícím o osoby s přiznanou bezmocností nebo o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Tyto dávky nahrazuje právě příspěvek na péči.
V platnosti zůstávají a nadále se budou poskytovat:
 mimořádné výhody
 jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek
 příspěvek na úpravu bytu
 příspěvek na zakoupení motorového vozidla
 příspěvek na provoz motorového vozidla
 příspěvek na individuální dopravu
 některé další příspěvky poskytované z důvodu zdravotního postižení občana podle vyhlášky č. 182/1991 Sb.
Žádost o příspěvek na péči (mimo případů, kdy nárok vzniká automaticky, viz výše) se podává na předepsaném tiskopise. Musí obsahovat také označení osoby (resp. poskytovatele sociálních služeb), která poskytuje nebo bude poskytovat péči, pokud je již v té době známa, a způsob výplaty.
Povinnosti žadatele a oprávněné osoby:
  podrobit se sociálnímu šetření, které provede sociální pracovník úřadu v domácnosti žadatele (vyhodnotí schopnost zvládat 36 jednotlivých úkonů při péči o vlastní osobu a schopnost zajištění soběstačnosti, které jsou vymezeny v zákoně)
  podrobit se vyšetření zdravotního stavu pro potřeby posouzení stupně závislosti, které provede lékař úřadu práce na podkladě nálezu ošetřujícího lékaře, výsledku sociálního šetření, popř. vlastního vyšetření
  osvědčit rozhodné skutečnosti a dát úřadu souhlas k jejich ověření
  nahlásit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání příspěvku, jakým způsobem mu bude péče zajištěna, pokud tak již neučinil při podání žádosti. Příjemce dávky je povinen využívat příspěvek k zajištění potřebné pomoci odpovídající přiznanému stupni závislosti. Sociální pracovníci úřadu budou následně využití příspěvku na zajištění odpovídající pomoci kontrolovat.
Od 1. ledna 2007 je stát plátcem zdravotního pojistného za osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II až IV a za osoby, které o ně pečují. Důchodového pojištění jsou ze zákona účastny osoby pečující osobně o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II až IV, pokud spolu žijí v domácnosti; podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu. V případě, kdy je péče poskytována více osobami, může být doba péče zohledněna jako náhradní doba pouze jedné z nich, a to osobě, která zabezpečuje péči v převážném rozsahu. Zde je nutné upozornit na skutečnost, že v případě, kdy bude pečováno o osobu, která je osobou v I. stupni závislosti, nebudou pečující osoby účastny důchodového ani zdravotního pojištění. Potvrzení prokazující dobu péče pro účely zdravotního a důchodového pojištění vydá pečujícím osobám obecní úřad, který příspěvek poskytuje.
Pečující osoba může být zaměstnaná, v evidenci úřadu práce, studovat apod. Podstatné je jen zajištění potřeb pečované osoby.
Stejně jako zvýšení důchodu pro bezmocnost, tak i příspěvek na péči se pro osobu, které náleží, nepovažuje za příjem.