Přednášky duben-květen
24. 4. 2008
III.3
DOPLŇKOVÉ SYSTÉMY
Důchodové pojištění se skládá ze tří částí – pilířů – prvním je povinná a všeobecná státem organizovaná základna, druhým pilířem jsou doplňkové důchodové systémy, které umožňují zabezpečení na vyšší úrovni, třetím pilířem individuální zabezpečení občanů prostřednictvím vlastní investiční činnosti formou životního pojištění, účasti v investičních fondech apod.
Význam druhého pilíře stále vzrůstá a v rámci důchodové reformy se počítá s podílem doplňkových systémů na zabezpečení občanů ve stáří.
Doplňkové systémy charakterizuje, že jsou zřizovány zaměstnavateli, že finanční prostředky vytvořené z příspěvků a vlastní hospodářské činnost jsou určeny pouze ve prospěch zaměstnanců, že jsou zpravidla daňově zvýhodněny a že podléhají určitému státnímu dozoru.
Úloha doplňkových systémů je sociální a ekonomická.
Svoje úlohy plní zajištěním vyšších příjmů ve stáří a udržením přiměřeného životního standardu i po odchodu do důchodu. Zároveň se snižuje počet občanů, kteří by museli čerpat dávky a služby sociální péče. Kromě toho přispívá ke zlepšování vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a je nástrojem stabilizace pracovníků.
Doplňkové systémy jsou dobrovolné nebo povinné, u nás je otázka doplňkových systémů ve srovnání s ostatními státy EU teprve na začátku a prozatím na dobrovolné bázi, a to jak ze strany zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů. Zatím budeme hovořit obecně.
Doplňkové důchodové systémy mohou mít různé právní formy – akciové společnosti, nadace. Doplňkové systémy dělíme podle toho, kdo do systému přispívá na
- příspěvkové – podílí se zaměstnavatel i zaměstnanec
- nepříspěvkové – přispívá pouze zaměstnavatel.
Rozdíly ve financování se liší podle států, ale i v jednotlivých státech, obecně ale existují tři způsoby financování
- průběžné financování (vyplácené dávky jsou financovány z poskytovaných příspěvků) - Francie
- fondování – vytváří se kapitálová rezerva, z níž by měly být kdykoli dávky financovány, rezerva se tvoří nikoli jen pro dávky v daném časovém období vyplácené, ale i pro dávky, na které nárok teprve v budoucnu vznikne
- financování z vlastního jmění – nevytváří se zvláštní fond, ale závazky jsou hrazeny zaměstnavatelem z jeho majetku - Německo.
Pro doplňkový důchodový systém musí být stanoven penzijní plán, existují dva základní druhy penzijních plánů
- plán definovaných dávek – výše budoucí dávky je určena předem podle dohodnuté dávkové formule a plán zaručuje určenou úroveň dávky při dosažení stanoveného věku. Z toho pak se vypočte výše příspěvku
- plán definovaných příspěvků – postup je vlastně opačný, určí se výše příspěvku, příspěvky jsou evidovány na tzv. individuálním účtu zaměstnance a výše dávky pak závisí od prostředků na tomto účtu a podle pravděpodobné doby dožití.
V ČR bylo jako doplňkový důchodový systém (DDS) v roce 1994 zavedeno penzijní připojištění se státním příspěvkem (zákon 42/1994).
Penzijním připojištěním se státním příspěvkem se rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníků a prostředků státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Penzijní připojištění se státním příspěvkem mohou provádět pouze penzijní fondy. Systém PP je v ČR zcela specifický, který v jiných státech neznají. Má soukromoprávní charakter, protože jsou založeny smlouvou mezi účastníky, má však i výrazné veřejnoprávní prvky, protože smluvní volnost účastníků je omezena, vznik a činnost penzijních fondů podléhá schvalovací a kontrolní činnosti státu.
PPSSP je založena na občanském principu, tedy na vztahu penzijního fondu a fyzické osoby. Charakteristické je:
- dobrovolnost
- přenositelnost
- dlouhodobost
- bezpečnost
- finanční podpora státu
- účast třetích osob (například zaměstnavatel, případně jiná osoba, která za účastníka s jeho souhlasem platí).
Nároky účastníků PP – poskytují se dávky:
- penze
- jednorázové vyrovnání
- odbytné.
Základní podmínkou nároku je dosažení věku stanoveného penzijním plánem, který nemůže být nižší než 60 let a u starých smluv nižší než 50 let, a určitá doba placení příspěvků.
Podmínkou nároku na invalidní penzi je přiznání plného invalidního důchodu z důchodového pojištění.
Podmínkou nároku na pozůstalostní penzi je smrt účastníka a určené osob majících nárok na tuto penzi.
Výše penze se stanoví podle pojistně matematických metod a podle výnosů z hospodaření fondu.
Jednorázové vyrovnání se vyplatí účastníku místo penze a za podmínek podle penzijního plánu.
Odbytné náleží účastníkovi, který zaplatil příspěvky alespoň na 12 kalendářních měsíců a jehož penzijní připojištění zaniklo , nebo fyzické osobě určené účastníkem ve smlouvě, pokud účastník zemřel. U nových smluv platí navíc podmínka trvání penzijního připojištění alespoň po dobu 12 kalendářních měsíců.
Příspěvky na penzijní připojištění – jsou v minimální výši 100 Kč měsíčně, maximální výše stanovena není. Stát však přispívá maximálně 150 Kč měsíčně, přičemž výše příspěvku státu je odstupňována podle výše příspěvku účastníka. Státní příspěvek se neposkytuje na příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem. Pro účastníky penzijního připojištění (jak zaměstnance, tak zaměstnavatele) poskytuje stát daňovou úlevu.
IV.
NEMOCENSKÉ, DŮCHODOVÉ A ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
IV.1
NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ
Je významná složka systému sociálního zabezpečení, která slouží k finančnímu zabezpečení osob v případě vzniku sociální události – nemoc, úraz, těhotenství nebo mateřství. Je určeno především pro ekonomicky činné občany a při splnění stanovených podmínek pojištění vzniká přímo ze zákona, dávky jsou tedy obligatorní. Výplatu provádí u organizací nad 25 zaměstnanců zaměstnavatel, u vojáků z povolání, příslušníků vězeňské služby, hasičského záchranného sboru a Policie ČR příslušná ministerstva, u ostatních pojištěnců místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení., MSSZ Brno a PSSZ.
Druhy dávek:
IV.1.1 nemocenské
Poskytuje se od 4. kalendářního dne pracovní neschopnosti (karantény). První tři dny pracovní neschopnosti, během nichž nemocenské nenáleží, se nazývají karenční doba. Nemocenské se poskytuje nejdéle 1 rok od začátku pracovní neschopnosti (podpůrčí doba). Starobním nebo plně invalidním důchodcům se nemocenské poskytuje nejdéle 81 kalendářních dnů a nejdéle do dne, jímž končí zaměstnání (samostatná výdělečná činnost).
Podmínky nároku:
- účast na nemocenském pojištění, u OSVČ nejméně tři měsíce bezprostředně předcházející vzniku pracovní neschopnosti (v případě, že se OSVČ přihlásí k účasti na nemocenském pojištění při zahájení činnosti, nemusí splňovat uvedenou čekací lhůtu
- uznání dočasně neschopným k výkonu práce
- neexistence započitatelného příjmu ze zaměstnání, z něhož má být nemocenské poskytováno
- u OSVČ zaplacené pojistné
výpočet dávky:
z denního vyměřovacího základu. U zaměstnanců je to zjednodušeně součet hrubých příjmů za 12 kalendářních měsíců před vznikem nároku na dávku, u OSVČ součet měsíčních vyměřovacích základů pro placení záloh na pojistné na důchodové pojištění v předchozím kalendářním roce, obojí se dělí počtem kalendářních dnů s vyloučením nezapočitatelných dnů.
Redukce DVZ: do 791 Kč se započítává z 90 %
792 - 1186 se započítává ze 60 %
1187 - 2371 se započítává 30 % se nepřihlíží.
Procentní sazby pro výpočet nemocenského z redukovaného DVZ: 60 % po celou dobu nemoci - platí pro rok 2010!
IV.1.2 podpora při ošetřování člena rodiny
Poskytuje se nejdéle prvních 9 kalendářních dnů, osamělému zaměstnanci, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky, nejdéle 16 kalendářních dnů. Poživateli starobního a plného invalidního důchodu nejdéle do dne, jímž končí zaměstnání. OSVČ nenáleží.
Podmínky nároku:
- účast na nemocenském pojištění
- ošetřování nemocného dítěte mladšího 10 let
- péče o zdravé dítě do 10 let věku z důvodu uzavření výchovného zařízení, nařízení karantény, nebo jestliže onemocněla osoba, která o dítě jinak pečuje
- potřeba ošetřování jiného nemocného člena rodiny
- dítě nebo nemocný člen rodiny žije v domácnosti se zaměstnancem, který o dávku žádá
Vypočítává se jako 60 % redukovaného DVZ. V roce 2010 je i zde karenční doba, tzn. že po první tři dny se neposkytuje!
IV.1.3 Peněžitá pomoc v mateřství
Se poskytuje od šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od osmého týdne před tímto dnem. Při výplatě z tzv. ochranné lhůty je možné PPM poskytovat pouze od 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Podpůrčí doba trvá maximálně 28 týdnů (pro všechny, pouze u vícečetných porodů 37 týdnů).
PPM náleží i muži, který pečuje o dítě, jestliže se jeho manželce neposkytuje peněžitá pomoc v mateřství a sama nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat. Poskytuje se také osamělému zaměstnanci, jestliže pečuje o dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo o dítě, jehož matka zemřela. Pro poskytování PPM v případě převzetí do péče platí ještě další podmínky.
Podmínky pro PPM obecné:
- účast na nemocenském pojištění alespoň 270 dnů v posledních dvou letech před porodem a nástup na mateřskou dovolenou buď za trvání tohoto pojištění nebo v ochranné lhůtě, OSVČ rovněž 270 dnů v posledních dvou letech, z toho alespoň rok před porodem 180 dnů nemocenského pojištění OSVČ
- těhotenství skončilo porodem
- nemít započitatelný příjem ze zaměstnání, ze kterého se tato dávka poskytuje
- OSVČ musí být zaplaceno pojistné na NP a nesmí po dobu poskytování PPM osobně vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.
Pro rok 2010 PPM stejná redukce a stejná výše jako u nemocenské.
IV.1.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
Náleží zaměstnankyním, pokud vykonávají práci, která je těhotným ženám zakázána, nebo práci, která podle lékařského posudku ohrožuje jejich těhotenství. Totéž platí pro zaměstnankyně do konce 9. měsíce po porodu a zaměstnankyně, které kojí. Podmínkou nároku je účast na nemocenském pojištění, převedení na jinou práci a nižší výdělek za tuto práci bez jejího zavinění. Vyplácí se za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci, do nástupu ženy na MD a po ukončení MD nejdéle do konce 9. měsíce po porodu. Ženě převedené na jinou práci kvůli kojení se tato dávka poskytuje po celou dobu kojení.
Výše příspěvku se stanoví jako rozdíl DVZ před převedením a průměr započitatelných příjmů, které připadají na jeden kalendářní den po převedení. DVZ se stanoví stejně jako u peněžité pomoci v mateřství.
IV.1.5Ochranná lhůta
Má zajistit, aby lidé nezůstali bez prostředků například v době, kdy mění zaměstnání. V praxi to znamená, že určitou dobu zaměstnanec dostává dávky NP z již ukončeného zaměstnaneckého poměru, pokud jeho pracovní neschopnost vznikla v určité době po skončení zaměstnání. Obdobně je chráněna i OSVČ po skončení nemocenského pojištění.
Ochranná lhůta je 7 kalendářních dnů od skončení zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti. Neplyne však starobním důchodcům a nevzniká z ní nárok na podporu při OČR. U žen, jejichž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta 6 měsíců.
IV.1.6 Vyloučení nároku na nemocenské
Když si zaměstnanec přivodil pracovní neschopnost
- v úmyslu vylákat nemocenské
- zaviněnou účastí ve rvačce
- jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků
- při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.
IV.1.7 Promlčení dávek
Nárok na nemocenské, podporu při OČR, vyrovnávací příspěvek nebo peněžitou pomoc v mateřství se promlčuje za jednotlivé dny, nebyl-li uplatněn do tří let ode dne, za který náleží. Jestliže byl nárok na některou z uvedených dávek uplatněn, promlčuje se do tří let ode dne přiznání dávky.
Nárok na vrácení dávek poskytnutých neprávem se promlčuje za 10 let od jejich výplaty.
IV.2
DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ
Základní principy:
- účast prakticky všech ekonomicky aktivních osob
- jednotná úprava (stejné zásady pro nárok i výpočet pro všechny skupiny pojištěnců)
- povinná účast při splnění zákonem stanovených podmínek (občan se nemůže z důchodového pojištění vyvázat)
- obligatornost dávek (za podmínek stanovených zákonem)
- zajištění soudní ochrany (soudní přezkum rozhodnutí)
- státní garance výplaty
- zákonem stanovené pojistné
- princip solidarity (princip zásluhovosti v omezené míře)
Pro český systém důchodového pojištění je dále charakteristické:
Široký okruh náhradních dob pojištění (dob, kdy pojištěnec neplatí pojistné, a přesto se mu tyto doby započítávají pro účely důchodového pojištění)
Dynamičnost – neustálý vývoj, aktualizace hodnoty příjmů pojištěnců při výpočtu důchodů prostřednictvím koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu
Princip ochrany nabytých práv
IV.2.1 pojmy
a) důchod – lze dělit na přímé a pozůstalostní
b) doba pojištění – je především v období počínajícím 1. lednem 1996, kdy vstoupil v účinnost zákon o důchodovém pojištění, doba účasti na důchodovém pojištění v zákoně vymezených skupin osob, které splňují stanovené podmínky. Za splnění těchto podmínek se jedná o povinnou účast na důchodovém pojištění. Kromě povinné účasti existuje i dobrovolná účast na pojištění.
c) Povinná účast na důchodovém pojištění se týká skupin osob vymezených v § 5 ZDP.
d) dobrovolná účast na DP – doby dobrovolné účasti dělíme na podmíněné a nepodmíněné. K podmíněným patří doba vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, doba studia (neomezeno, možno kdykoli), dále doba výdělečné činnosti v cizině a doba výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby, oboje je omezeno na nejvýše 2 roky před podáním přihlášky. Nepodmíněnou je doba dobrovolné účasti na pojištění z jiných důvodů, může činit nejvíce 10 let a může předcházet nejvýše jeden rok před podáním přihlášky.
e) Doby zaměstnání – takto se označovaly započitatelné doby před 1. lednem 1996, kdy do doby zaměstnání se ještě počítala doba studia a doba civilní služby.
f) Náhradní doba pojištění – za tyto doby se neplatí pojistné, jsou vymezeny časovým rozsahem (např. doba vedení v evidenci úřadu práce) a některé jsou podmíněny podáním přihlášky k účasti na pojištění. Ruší se doba studia získaná v období po 31. 12. 2009 jako náhradní doba pojištění. Doba studia se jako náhradní doba pojištění bude započítávat pouze za účelem přiznání invalidního důchodu. Změna je i v tom, že náhradní doby se budou započítávat z 80 %.
g) Náhradní doby – obdobné náhradním dobám pojištění podle dřívějších předpisů
h) Výpočtový základ je výsledkem několikastupňového početního postupu, který v kombinaci s celkově započtenou dobou pojištění (zpravidla včetně náhradní doby pojištění) určuje výši podstatnější ze dvou složek veškerých důchodů – to je procentuální výměry
IV.2.2 Starobní důchod
Potřebná doba pojištění je od roku 2010 dvacetšest let a bude se postupně prodlužovat až v roce 2019 dosáhne 35 let (to znamená o jeden rok za každý rok od roku 2010).
V České republice má občan nárok na přiznání starobního důchodu,pokud dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění.Věk pro odchod do důchodu je rozdílný pro muže a ženy – u žen závisí
mimo jiné také na počtu vychovaných dětí. Potřebná doba pojištění pro odchod do starobního důchodu je nejméně 25 let. Pokud se jedná o osobu starší 65 let, pak je potřebná doba pojištění 15 let.
2.1.1. Důchodový věk
Zjednodušeně se dá říci, že u mužů je 60 let, u žen od 53 do 57 let podle
počtu vychovaných dětí. Tento důchodový věk ale platí pouze pro ty pojištěnce, kteří daného věku dosáhli do 31. 12. 1995. Od té doby se věková hranice pro odchod do důchodu pravidelně zvyšuje – u mužů o 2 kalendářní měsíce a u žen o 4 kalendářní měsíce za každý započatý rok po 31. 12. 1995. A to tak, aby po 31. 12. 2012 byl důchodový věk u mužů 63 let a u žen od 59 až 63 let opět podle počtu vychovaných dětí.Podrobnosti viz tabulka předaná na přednášce.
Sjednocený důchodový věk - 65 let - se poprvé uplatní v roce 2035. Do důchodu budou v tomto roce odcházet stejně muži jako ženy, které nevychovaly žádné nebo jedno dítě. Ženy, které vychovaly více než jedno dítě budou i nadále odcházet do důchodu dříve - podle počtu dětí.
2.1.2. Výpočet starobního důchodu
Starobní důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je stejná pro všechny druhy důchodů a od 1. 8. 2008 činí 2 170 Kč měsíčně. Procentní výměra se stanoví procentní sazbou
z výpočtového základu. Pro stanovení výpočtového základu je třeba znát osobní vyměřovací základ. Ten – zjednodušeně řečeno – tvoří měsíční průměr ročních příjmů dosažených v rozhodném období
(zpravidla od roku 1986 do kalendářního roku, který předchází roku,kdy se důchod přiznává). Průměr ročních příjmů se navyšuje o koeficienty,které se odvozují od průměru dosažených příjmů všech pojištěnců.Koeficienty stanovuje každý rok vláda.
Osobní vyměřovací základ se určitým způsobem redukuje. Redukční hranice v roce 2008 jsou :
• plně se započítává částka do 10 500 Kč,
• z částky od 10 501 do 27 000 Kč se započítává 30 %,
• z částky nad 24 800 Kč se započítává 10 %.
Kromě příjmů má na procentní výměru starobního důchodu vliv také celková doba důchodového pojištění. Za každý rok důchodového pojištění náleží 1,5 % výpočtového základu. Za dobu pojištění po vzniku nároku na důchod pak 1,5 % (do 30. června 2001 to bylo 1 %) za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti. Nejnižší procentní výměra je 770 Kč měsíčně.
V České republice má občan nárok na přiznání starobního důchodu, pokud dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění.
2.1.3. Starobní důchod před dosažením důchodového věku
Pokud lidé chtějí, mohou požádat o důchod před dosažením důchodového věku. Zůastává zachována možnost odchodu do předčeasného starobního důchodu až o tři roky před dosažením důchodového věku při důchodovém věku 63 let a nižším a až o pět let při důchodovém věku 65 let. Rovněž u předčasného starobního důchodu se prodlužuje potřebná doba pojištění. Mění se procentní sazba výměry důchodu, jestliže do dosažení důchodového věku chybí více než 720 kalendářních dnů, tj. snižuje se od 721. dne o 1,5 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dní. Pokud do dosažení důchodového věku chybí méně než 720 dní, se procentní výměra snižuje stejně jako doposud, tj. o 0,9 % za každých i započatých 90 kalendářních dní.
Od roku 2010 je možné zároveň vedle příjmu z výdělečné činnosti pobírat souběžně plný starobní důchod, procentní výměra se zvyšujer o 0,4 % za každých 360 kalendářních dnů. Při pobírání starobního důchodu v poloviční výši se procentní výměra zvyšuje o 1,5 % výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů.
Zrušila se podmínka pro nárok na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti, která spočívala ve sjednání pracovněprávního vztahu na dobu jednoho roku.
2.2. Invalidní důchod
Občan, který nemůže pracovat a je nemocný či má špatný zdravotní stav, může požádat o plný invalidní důchod. Zdravotní stav posuzují lékaři České správy sociálního zabezpečení. Nárok na plný invalidní důchod má občan, pokud je plně invalidní a získal potřebnou dobu pojištění. Či se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu. Podmínka potřebné doby pojištění se nevyžaduje v případě, že plná invalidita vznikla následkem pracovního úrazu (choroby z povolání).
Nově se zavádí třístupňová invalidita, která nahrazuje dosavadní rozlišování plného a částečného invalidního důchodu.
Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
Pokud jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 35, ale nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
nejméně o 50, ale nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
Dosavadní plný invalidní důchod se považuje za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, dosavadní částečný invalidní důchod, byl-li pokles pracovní schopnosti 50 %, za invaliditu druhého stupně, a byl-li pokles pracovní schopnosti menší než 50%,bude se jednat o invaliditu třetího stupně.
I u invalidního důchodu se důchod skládá ze základní výměry a z výměry procentní, výše procentní výměry za každý rok pojištění činí:
a) 0,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invaliditu prvního stupně,
b) 0,75 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invaliditu druhého stupně,
c) 1,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invaliditu třetího stupně.
I pro přiznání invalidního důchodu je nutné splnit podmínku doby pojištění, která je:
• u pojištěnce do 20 let méně než 1 rok,
• u pojištěnce od 20 do 22 let 1 rok,
• u pojištěnce od 22 let do 24 let 2 roky,
• u pojištěnce od 24 let do 26 let 3 roky,
• u pojištěnce od 26 do 28 let 4 roky,
• u pojištěnce nad 28 let 5 roků.
Potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem plné invalidity. U občana staršího 28 let je to z posledních 10 let před vznikem plné invalidity.
Nárok na vyplácený invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let, a tímto dnem zároveň vzniká nárok na starobní důchod ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod.
2.3. Pozůstalostní důchod
2.3.1. Vdovský a vdovecký důchod
Pokud zemře manžel a jsou splněny zákonem stanovené podmínky,pozůstalé manželce náleží vdovský důchod. V případě, že zemřela manželka, pak pozůstalý manžel dostává vdovecký důchod. Aby pozůstalá osoba po zemřelém členu rodiny dostala vdovský nebo vdovecký důchod, musel mít zemřelý nárok na starobní nebo plný či částečný invalidní důchod. Nebo zemřelý musel ke dni smrti získat
dobu pojištění potřebnou pro plný invalidní důchod (viz předchozí),či splnit podmínky pro nárok na starobní důchod nebo zemřít následkem pracovního úrazu. Vdovský nebo vdovecký důchod ČSSZ vyplácí jeden rok od smrti manžela či manželky. Je však od roku 2010 třeba dosáhnout věkové hranice o 4 roky nižší nedž je důchodový věk. Po uplynutí roku tento typ důchodu i nadále dostává pouze ta pozůstalá osoba, která:
• pečuje o nezaopatřené dítě,
• pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně
těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni
IV (úplná závislost),
• pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který
s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II
(středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo
stupni IV (úplná závislost),
• je plně invalidní,
• dosáhla věku 55 let, jde-li o ženu, nebo 58 let, jde-li o muže.
Vdovský i vdovecký důchod se rovněž skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra stejná pro všechny důchody je 1 700 Kč měsíčně. Procentní výměra je 50 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měla nebo by měla nárok zemřelá osoba v době smrti. Nebo 50 % procentní výměry částečného invalidního důchodu po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní nebo starobní důchod.
2.3.2. Sirotčí důchod
Sirotčí důchod náleží nezaopatřenému dítěti, kterému zemřel rodič či osvojitel, nebo osoba, která dítě převzala do péče nahrazující péči rodičů a dítě na ní bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče. Aby pozůstalé dítě dostalo sirotčí důchod, musel být zemřelý ke dni smrti poživatelem starobního, plného nebo částečného invalidního
důchodu. Nebo zemřelý musel ke dni smrti získat dobu pojištění potřebnou pro plný invalidní důchod, či splnit podmínky pro nárok na starobní důchod nebo zemřít následkem pracovního úrazu.
Oboustranně osiřelé dítě má nárok na sirotčí důchod po každém z rodičů, nebo po osobě, která dítě převzala do péče nahrazující péči rodičů. Sirotčí důchod se rovněž skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra stejná pro všechny důchody je 1 700 Kč měsíčně. Procentní výměra je 40 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měla nárok zemřelá osoba v době smrti. Nebo 40 % procentní výměry částečného invalidního důchodu po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínku pro nárok na plný invalidní či starobní důchod.
2.4 Povinnosti organizací v důchodovém pojištění
2.4.1. Vedení evidenčních listů důchodového pojištění (ELDP)
ELDP jsou dokumenty, které vedou organizace za své zaměstnance. Na ELDP jsou uvedeny doby pojištění, výše výdělku a vyloučené doby (dny pobírání nemocenských dávek). Z těchto údajů se vychází při výpočtu důchodových nároků.
Od 1. ledna 2004 musí organizace uzavřít ELDP při ukončení pracovního poměru nebo, trvá-li pracovní poměr, vždy k 31. prosinci daného roku. ELDP pak musí organizace předat ČSSZ a stejnopis dát zaměstnanci.
Občané tak mají průběžnou kontrolu nad svým pojištěním.
2.4.2. Další povinnosti organizací v důchodovém pojištění
Kromě vyhotovování a předkládání ELDP je povinností organizací mimo jiné:
• vést podkladovou evidenci nezbytnou pro účely důchodového
pojištění (identifikační údaje zaměstnanců, vznik a skončení
pracovněprávního vztahu, vyměřovací základy, doby dočasné
pracovní neschopnosti apod.),
• vést potřebné záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na
dávky důchodového pojištění, jejich výši a výplatu a předkládat
je na výzvu OSSZ/PSSZ/MSSZ nebo ČSSZ ve lhůtě určené tímto orgánem,
případně do 8 dnů od doručení výzvy (například, zda zaměstnavatel
provádí z příjmu žadatele o důchod srážky na základě
soudního či správního rozhodnutí, zda trvá pracovněprávní vztah
žadatele k požadovanému datu přiznání důchodu či zda k tomuto
datu jsou žadateli vypláceny dávky nemocenského pojištění),
• oznamovat OSSZ/PSSZ/MSSZ nebo ČSSZ změny v těchto skutečnostech,
a to do osmi dnů ode dne, kdy nastaly,
• ve stanovených případech na předepsaném tiskopise ohlásit nástup
do zaměstnání poživatele starobního, plného invalidního
nebo částečného invalidního důchodu.
3.1. pojistné na důchodové pojištění
Povinnost platit pojistné mají zaměstnavatelé, zaměstnanci, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, osoby samostatně výdělečně činné a lidé, kteří se dobrovolně důchodově pojistili. Pojistné se
vypočítává stanoveným procentem z vyměřovacího základu za rozhodné období. Tím je u zaměstnanců kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. U osob samostatně výdělečně činných se jedná o kalendářní rok. Sazby pojistného z vyměřovacího základu jsou:
• u zaměstnavatele 26 %, z toho 3,3 % na nemocenské pojištění,
21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti,
• u zaměstnanců 8 %, z toho 1,1 % na nemocenské pojištění, 6,5 %
na důchodové pojištění a 0,4 % příspěvek na státní poli tiku zaměstnanosti,
• u OSVČ 29,6 %, z toho 28 % na důchodové pojištění, 1,6 % na státní
politiku zaměstnanosti a 4,4 % na nemocenské pojištění, pokud
se k tomuto pojištění dobrovolně přihlásila,
• u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28 %, nejnižší
měsíční dobrovolné důchodové pojištění je od 1. ledna 2008
celkem 2 800 Kč.
3.1.1. Vyměřovací základ zaměstnance
Vyměřovacím základem zaměstnance pro odvod pojistného (tedy
také částkou rozhodnou pro výpočet dávek nemocenského a důchodového
pojištění) je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně
z příjmů fyzických osob a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval
v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském
pojištění.
IV.3
ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
Změny v platbě zdravotního pojištění od 1. ledna 2008 – zaměstnavatelé a zaměstnanci
Od ledna 2008 se již při posuzování vzniku a zániku zaměstnání nevychází z vazby na nemocenské pojištění, ale rozhodující je,
zda z určité činnosti plynou příjmy zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů.
Zaměstnáním se od ledna 2008 rozumí činnost, ze které plynou zaměstnanci od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti a
funkčních požitků zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů.
Zaměstnancem je fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle § 6
zákona o daních z příjmů.
Zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává zaměstnance a má sídlo nebo trvalý pobyt na území
České republiky.
Zákon stanovuje několik výjimek, kdy zaměstnancem není osoba, jíž plynou nebo by měly plynout příjmy podle § 6 zákona
o daních z příjmů. Kromě případů, kdy plynou pouze příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny, j
e vyjmenováno šest výjimek, kdy nevznikne účast na veřejném zdravotním pojištění. Jedná se o:
žáky nebo studenty, kteří mají pouze příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků za práci z praktického výcviku,
osoby činné na základě dohody o provedení práce.
Vedle těchto skupin jsou dále mezi výjimkami případy, kdy zůstala do určité míry zachována vazba na nemocenské pojištění.
U těchto čtyř případů je podmínkou pro uznání výjimky dosažení pouze takového měsíčního příjmu, který je nižší než
tzv. započitatelný příjem. Započitatelným příjmem v roce 2008 je částka 400 Kč. Mezi zmiňované výjimky dále patří:
osoby, které v pracovním poměru vykonávají sjednané práce jen občas a nepravidelně podle potřeb zaměstnavatele
(tzv. zaměstnanec na nepravidelnou výpomoc) a v kalendářním měsíci nedosáhnou započitatelného příjmu,
členové družstev, kteří nemají pracovněprávní vztah k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci,
za kterou jsou jím odměňováni, a nedosáhli v kalendářním měsíci započitatelného příjmu,
osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, které v kalendářním měsíci nedosáhly započitatelného příjmu,
dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, kteří v kalendářním měsíci nedosáhli započitatelného příjmu.
Všechny ostatní osoby, které mají příjem podle § 6 zákona o daních z příjmů, patří do okruhu zaměstnanců
bez ohledu na to, zda jsou či nejsou účastny nemocenského pojištění.
Dojde tím k rozšíření okruhu zaměstnanců, například o:
členy statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob
volené či jmenované funkcionáře právnických osob, sdružení, spolků atd.,
osoby činné na základě mandátní nebo příkazní smlouvy,
neuvolněné zastupitele,
členy společenství vlastníků bytových jednotek,
pokud tyto osoby mají příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů.
Vznik a zánik povinností zaměstnavatele
Od 1. ledna 2008 je novelizováno ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb., kde je nově stanoveno,
kterým dnem vzniká zaměstnavateli povinnost plnit za svého zaměstnance zákonem dané povinnosti.
Podle tohoto ustanovení vzniká ve většině případů zaměstnavateli povinnost dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání,
tzn. dnem, kdy začal zaměstnanec vykonávat práci, na jejímž základě mu plynou příjmy ze závislé činnosti a
funkčních požitků. Za den ukončení zaměstnání se považuje den ukončení výkonu práce.
Pro jednotlivé konkrétní případy je pod jednotlivými písmeny přesně vymezeno období zaměstnání,
např. při jmenování do funkce, při členství v družstvu apod.
Vyměřovací základ
Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů došlo ke změně definice pojmu vyměřovací základ.
Od 1. 1. 2008 je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, které jsou
předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od daně osvobozeny a které mu
zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Znamená to, že z toho, co se zaměstnanci zdaňuje podle § 6
zákona o daních z příjmů, se odvádí pojistné, kromě zákonem daných výjimek (§ 3 odst. 2 písm. a) až f) zák. č. 592/1992 Sb.).
Došlo k upřesnění některých příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu. Nově se od 1. 1. 2008
nezahrnují odměny při skončení funkčního období náležející uvolněným či neuvolněným zastupitelům.
Text písmena f) § 3 zák. č. 592/1992 Sb. (plnění poskytnutá po skončení zaměstnání, jde-li o plnění poskytnutá
k životnímu jubileu nebo jinému výročí nebo k ocenění zásluh, a důvod pro poskytnutí těchto plnění nastal
po skončení zaměstnání) byl nahrazen novým textem, podle kterého se do vyměřovacího základu nezahrnuje plnění,
které bylo poskytnuto poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu po uplynutí jednoho roku ode dne
skončení zaměstnání.
K dalšímu upřesnění došlo u pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,
u něhož je vyměřovacím základem úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem,
a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů.
Výjimkou jsou jen náhrady škody, náhrady výdajů a obecně platné výjimky uvedené v § 3 odst. 2, písm. e) a f) zák. č. 592/1992 Sb.
Maximální vyměřovací základ
Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů byl zaveden maximální vyměřovací základ u zaměstnanců, a to ve výši
čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy. Definice průměrné mzdy je stejná jako při určení minimálního vyměřovacího
základu osob samostatně výdělečně činných. Pro rok 2008 bude činit maximální vyměřovací základ 1 034 880 Kč.
Maximální vyměřovací základ je tvořen součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce,
za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje. Řešení při „stropování“ vyměřovacího základu je odlišné v případě
ediného zaměstnání v průběhu kalendářního roku a v případě více zaměstnání, případně při souběhu se samostatnou
výdělečnou činnosti.
1) Maximální vyměřovací základ v případě jediného zaměstnání v průběhu kalendářního roku
Zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec dosáhne maximálního vyměřovacího základu (bez ohledu na počet zaměstnání
evidovaných pro tohoto zaměstnavatele), přestává odvádět pojistné (13,5 % VZ) za příslušného zaměstnance.
Vyměřovací základ je u takového zaměstnance od chvíle dosažení maxima do konce kalendářního roku nulový.
2) Maximální vyměřovací základ v případě souběhů více zaměstnání
Přesáhne-li úhrn vyměřovacích základů zúčtovaných u více zaměstnavatelů částku maximálního vyměřovacího základu,
považuje se část pojistného zaplaceného zaměstnancem vypočtená z úhrnu vyměřovacích základů přesahujících maximální
vyměřovací základ za přeplatek zaměstnance na pojistném. Přeplatek se zaměstnanci vrací jen na písemnou žádost,
na které je zaměstnavatel povinen do 8 dnů (§ 3 odst. 18 zák. č. 592/1992 Sb.) potvrdit zaměstnanci úhrn vyměřovacích
ákladů za kalendářní rok, z nichž bylo za zaměstnance odvedeno pojistné.
3) Maximální vyměřovací základ v případě více zaměstnání, které na sebe navazují
U zaměstnance, který má více zaměstnavatelů v průběhu kalendářního roku, se postupuje stejně bez ohledu na to, zda
jednotlivá zaměstnání jsou v souběhu, nebo na sebe navazují. Tzn. že i v případě navazujících zaměstnání, kdy nebylo
v jednotlivých zaměstnáních dosaženo maximálního vyměřovacího základu, ale zaměstnanci je známo, že úhrnem
vyměřovacích základů od obou zaměstnavatelů dosáhl maximálního vyměřovacího základu, může zaměstnanec
o vrácení přeplatku požádat až po skončení kalendářního roku.
Pokud by zaměstnanec v průběhu kalendářního roku změnil zdravotní pojišťovnu, musel by žádost podat u každé z nich
a každá by vracela pojistné v poměru podle délky pojištění.
V.
SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ A EVROPSKÁ UNIE
Vstupem České republiky do Evropské unie (EU) 1. května 2004 se začaly na Českou republiku vztahovat principy koordinace v oblasti sociálního zabezpečení platné v EU. Znamená to, že i nadále se aplikujíprávní předpisy jednotlivých členských států a evropská koordinačnínařízení (nařízení Rady (EHS) 1408/71 a 574/72), která mají před národní právní úpravou přednost, zajišťují jejich vzájemnou provázanost.
Nařízení rovněž zlepšují podmínky pro migraci a zabezpečují právní ochranu osob migrujících mezi státy EU. V současnosti uvedená nařízení aplikuje celkem 31 států: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Island, Lichtenštejnsko a Norsko.
Po vstupu ČR do Evropské unie mezinárodní smlouvy s výše uvedenými státy neztrácí svou platnost, ale neaplikují se (s výhradou přesně stanovených výjimek dohodnutých s Evropskou unií).
V.1. Koordinace sociálních systémů v Evropské unii
Koordinace národních sociálních systémů je založena na čtyřech základních principech. Stanovují je výše zmíněná koordinační nařízení a jedná se o:
• rovnost zacházení – jste-li pojištěni v členském státě, podléhá te
stejným právům a povinnostem jako státní příslušníci dotyčného
státu,
• pojištění v jednom členském státě – v daný okamžik můžete být
pojištěni pouze v jednom členském státě,
• export dávek – získáte-li nárok na dávku v jednom členském státě,
dávka vám bude vyplácena i v případě, kdy se přestěhujete do
jiného členského státu,
• sčítání dob pojištění – nezískáte-li potřebnou dobu pojištění
v jednom členském státě pro vznik nároku na dávku, připočtou se
k této době pojištění i doby pojištění získané v jiných členských
státech. Výše dávky však bude odpovídat době pojištění získané
v příslušném členském státě.
5.1.1. Příslušnost k právním předpisům
Účast migrujícího pracovníka na nemocenském, důchodovém a zdravotním pojištění se řídí právními předpisy o sociálním zabezpečení toho členského státu, který byl určen jako příslušný v souladu s nařízením. Podle těchto právních předpisů se odvádí pojistné a jsou vypláceny dávky. Příslušnými právními předpisy se řídí pouze oblast sociálního zabezpečení, nikoli oblastdaňová, pracovněprávní atd. Základním pravidlem je, že zaměstnanci i OSVČ podléhají práv ním předpisům o sociálním zabezpečení toho členského státu, na jehož území pracují bez ohledu na to, kde bydlí, nebo jaká je jejich státní příslušnost. V těchto případech se nevystavují žádné evropské formuláře. V určitých situacích, například pokud osoba vykonává svou činnost současně na území více členských států nebo u zvláštních kategorií osob, je třeba posoudit, které právní předpisy o sociálním zabezpečení jsou příslušné. Posouzení takových situací provádí v České republice ČSSZ.
DOPLŇKOVÉ SYSTÉMY
Důchodové pojištění se skládá ze tří částí – pilířů – prvním je povinná a všeobecná státem organizovaná základna, druhým pilířem jsou doplňkové důchodové systémy, které umožňují zabezpečení na vyšší úrovni, třetím pilířem individuální zabezpečení občanů prostřednictvím vlastní investiční činnosti formou životního pojištění, účasti v investičních fondech apod.
Význam druhého pilíře stále vzrůstá a v rámci důchodové reformy se počítá s podílem doplňkových systémů na zabezpečení občanů ve stáří.
Doplňkové systémy charakterizuje, že jsou zřizovány zaměstnavateli, že finanční prostředky vytvořené z příspěvků a vlastní hospodářské činnost jsou určeny pouze ve prospěch zaměstnanců, že jsou zpravidla daňově zvýhodněny a že podléhají určitému státnímu dozoru.
Úloha doplňkových systémů je sociální a ekonomická.
Svoje úlohy plní zajištěním vyšších příjmů ve stáří a udržením přiměřeného životního standardu i po odchodu do důchodu. Zároveň se snižuje počet občanů, kteří by museli čerpat dávky a služby sociální péče. Kromě toho přispívá ke zlepšování vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a je nástrojem stabilizace pracovníků.
Doplňkové systémy jsou dobrovolné nebo povinné, u nás je otázka doplňkových systémů ve srovnání s ostatními státy EU teprve na začátku a prozatím na dobrovolné bázi, a to jak ze strany zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů. Zatím budeme hovořit obecně.
Doplňkové důchodové systémy mohou mít různé právní formy – akciové společnosti, nadace. Doplňkové systémy dělíme podle toho, kdo do systému přispívá na
- příspěvkové – podílí se zaměstnavatel i zaměstnanec
- nepříspěvkové – přispívá pouze zaměstnavatel.
Rozdíly ve financování se liší podle států, ale i v jednotlivých státech, obecně ale existují tři způsoby financování
- průběžné financování (vyplácené dávky jsou financovány z poskytovaných příspěvků) - Francie
- fondování – vytváří se kapitálová rezerva, z níž by měly být kdykoli dávky financovány, rezerva se tvoří nikoli jen pro dávky v daném časovém období vyplácené, ale i pro dávky, na které nárok teprve v budoucnu vznikne
- financování z vlastního jmění – nevytváří se zvláštní fond, ale závazky jsou hrazeny zaměstnavatelem z jeho majetku - Německo.
Pro doplňkový důchodový systém musí být stanoven penzijní plán, existují dva základní druhy penzijních plánů
- plán definovaných dávek – výše budoucí dávky je určena předem podle dohodnuté dávkové formule a plán zaručuje určenou úroveň dávky při dosažení stanoveného věku. Z toho pak se vypočte výše příspěvku
- plán definovaných příspěvků – postup je vlastně opačný, určí se výše příspěvku, příspěvky jsou evidovány na tzv. individuálním účtu zaměstnance a výše dávky pak závisí od prostředků na tomto účtu a podle pravděpodobné doby dožití.
V ČR bylo jako doplňkový důchodový systém (DDS) v roce 1994 zavedeno penzijní připojištění se státním příspěvkem (zákon 42/1994).
Penzijním připojištěním se státním příspěvkem se rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníků a prostředků státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Penzijní připojištění se státním příspěvkem mohou provádět pouze penzijní fondy. Systém PP je v ČR zcela specifický, který v jiných státech neznají. Má soukromoprávní charakter, protože jsou založeny smlouvou mezi účastníky, má však i výrazné veřejnoprávní prvky, protože smluvní volnost účastníků je omezena, vznik a činnost penzijních fondů podléhá schvalovací a kontrolní činnosti státu.
PPSSP je založena na občanském principu, tedy na vztahu penzijního fondu a fyzické osoby. Charakteristické je:
- dobrovolnost
- přenositelnost
- dlouhodobost
- bezpečnost
- finanční podpora státu
- účast třetích osob (například zaměstnavatel, případně jiná osoba, která za účastníka s jeho souhlasem platí).
Nároky účastníků PP – poskytují se dávky:
- penze
- jednorázové vyrovnání
- odbytné.
Základní podmínkou nároku je dosažení věku stanoveného penzijním plánem, který nemůže být nižší než 60 let a u starých smluv nižší než 50 let, a určitá doba placení příspěvků.
Podmínkou nároku na invalidní penzi je přiznání plného invalidního důchodu z důchodového pojištění.
Podmínkou nároku na pozůstalostní penzi je smrt účastníka a určené osob majících nárok na tuto penzi.
Výše penze se stanoví podle pojistně matematických metod a podle výnosů z hospodaření fondu.
Jednorázové vyrovnání se vyplatí účastníku místo penze a za podmínek podle penzijního plánu.
Odbytné náleží účastníkovi, který zaplatil příspěvky alespoň na 12 kalendářních měsíců a jehož penzijní připojištění zaniklo , nebo fyzické osobě určené účastníkem ve smlouvě, pokud účastník zemřel. U nových smluv platí navíc podmínka trvání penzijního připojištění alespoň po dobu 12 kalendářních měsíců.
Příspěvky na penzijní připojištění – jsou v minimální výši 100 Kč měsíčně, maximální výše stanovena není. Stát však přispívá maximálně 150 Kč měsíčně, přičemž výše příspěvku státu je odstupňována podle výše příspěvku účastníka. Státní příspěvek se neposkytuje na příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem. Pro účastníky penzijního připojištění (jak zaměstnance, tak zaměstnavatele) poskytuje stát daňovou úlevu.
IV.
NEMOCENSKÉ, DŮCHODOVÉ A ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
IV.1
NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ
Je významná složka systému sociálního zabezpečení, která slouží k finančnímu zabezpečení osob v případě vzniku sociální události – nemoc, úraz, těhotenství nebo mateřství. Je určeno především pro ekonomicky činné občany a při splnění stanovených podmínek pojištění vzniká přímo ze zákona, dávky jsou tedy obligatorní. Výplatu provádí u organizací nad 25 zaměstnanců zaměstnavatel, u vojáků z povolání, příslušníků vězeňské služby, hasičského záchranného sboru a Policie ČR příslušná ministerstva, u ostatních pojištěnců místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení., MSSZ Brno a PSSZ.
Druhy dávek:
IV.1.1 nemocenské
Poskytuje se od 4. kalendářního dne pracovní neschopnosti (karantény). První tři dny pracovní neschopnosti, během nichž nemocenské nenáleží, se nazývají karenční doba. Nemocenské se poskytuje nejdéle 1 rok od začátku pracovní neschopnosti (podpůrčí doba). Starobním nebo plně invalidním důchodcům se nemocenské poskytuje nejdéle 81 kalendářních dnů a nejdéle do dne, jímž končí zaměstnání (samostatná výdělečná činnost).
Podmínky nároku:
- účast na nemocenském pojištění, u OSVČ nejméně tři měsíce bezprostředně předcházející vzniku pracovní neschopnosti (v případě, že se OSVČ přihlásí k účasti na nemocenském pojištění při zahájení činnosti, nemusí splňovat uvedenou čekací lhůtu
- uznání dočasně neschopným k výkonu práce
- neexistence započitatelného příjmu ze zaměstnání, z něhož má být nemocenské poskytováno
- u OSVČ zaplacené pojistné
výpočet dávky:
z denního vyměřovacího základu. U zaměstnanců je to zjednodušeně součet hrubých příjmů za 12 kalendářních měsíců před vznikem nároku na dávku, u OSVČ součet měsíčních vyměřovacích základů pro placení záloh na pojistné na důchodové pojištění v předchozím kalendářním roce, obojí se dělí počtem kalendářních dnů s vyloučením nezapočitatelných dnů.
Redukce DVZ: do 791 Kč se započítává z 90 %
792 - 1186 se započítává ze 60 %
1187 - 2371 se započítává 30 % se nepřihlíží.
Procentní sazby pro výpočet nemocenského z redukovaného DVZ: 60 % po celou dobu nemoci - platí pro rok 2010!
IV.1.2 podpora při ošetřování člena rodiny
Poskytuje se nejdéle prvních 9 kalendářních dnů, osamělému zaměstnanci, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky, nejdéle 16 kalendářních dnů. Poživateli starobního a plného invalidního důchodu nejdéle do dne, jímž končí zaměstnání. OSVČ nenáleží.
Podmínky nároku:
- účast na nemocenském pojištění
- ošetřování nemocného dítěte mladšího 10 let
- péče o zdravé dítě do 10 let věku z důvodu uzavření výchovného zařízení, nařízení karantény, nebo jestliže onemocněla osoba, která o dítě jinak pečuje
- potřeba ošetřování jiného nemocného člena rodiny
- dítě nebo nemocný člen rodiny žije v domácnosti se zaměstnancem, který o dávku žádá
Vypočítává se jako 60 % redukovaného DVZ. V roce 2010 je i zde karenční doba, tzn. že po první tři dny se neposkytuje!
IV.1.3 Peněžitá pomoc v mateřství
Se poskytuje od šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od osmého týdne před tímto dnem. Při výplatě z tzv. ochranné lhůty je možné PPM poskytovat pouze od 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Podpůrčí doba trvá maximálně 28 týdnů (pro všechny, pouze u vícečetných porodů 37 týdnů).
PPM náleží i muži, který pečuje o dítě, jestliže se jeho manželce neposkytuje peněžitá pomoc v mateřství a sama nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat. Poskytuje se také osamělému zaměstnanci, jestliže pečuje o dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo o dítě, jehož matka zemřela. Pro poskytování PPM v případě převzetí do péče platí ještě další podmínky.
Podmínky pro PPM obecné:
- účast na nemocenském pojištění alespoň 270 dnů v posledních dvou letech před porodem a nástup na mateřskou dovolenou buď za trvání tohoto pojištění nebo v ochranné lhůtě, OSVČ rovněž 270 dnů v posledních dvou letech, z toho alespoň rok před porodem 180 dnů nemocenského pojištění OSVČ
- těhotenství skončilo porodem
- nemít započitatelný příjem ze zaměstnání, ze kterého se tato dávka poskytuje
- OSVČ musí být zaplaceno pojistné na NP a nesmí po dobu poskytování PPM osobně vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.
Pro rok 2010 PPM stejná redukce a stejná výše jako u nemocenské.
IV.1.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
Náleží zaměstnankyním, pokud vykonávají práci, která je těhotným ženám zakázána, nebo práci, která podle lékařského posudku ohrožuje jejich těhotenství. Totéž platí pro zaměstnankyně do konce 9. měsíce po porodu a zaměstnankyně, které kojí. Podmínkou nároku je účast na nemocenském pojištění, převedení na jinou práci a nižší výdělek za tuto práci bez jejího zavinění. Vyplácí se za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci, do nástupu ženy na MD a po ukončení MD nejdéle do konce 9. měsíce po porodu. Ženě převedené na jinou práci kvůli kojení se tato dávka poskytuje po celou dobu kojení.
Výše příspěvku se stanoví jako rozdíl DVZ před převedením a průměr započitatelných příjmů, které připadají na jeden kalendářní den po převedení. DVZ se stanoví stejně jako u peněžité pomoci v mateřství.
IV.1.5Ochranná lhůta
Má zajistit, aby lidé nezůstali bez prostředků například v době, kdy mění zaměstnání. V praxi to znamená, že určitou dobu zaměstnanec dostává dávky NP z již ukončeného zaměstnaneckého poměru, pokud jeho pracovní neschopnost vznikla v určité době po skončení zaměstnání. Obdobně je chráněna i OSVČ po skončení nemocenského pojištění.
Ochranná lhůta je 7 kalendářních dnů od skončení zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti. Neplyne však starobním důchodcům a nevzniká z ní nárok na podporu při OČR. U žen, jejichž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta 6 měsíců.
IV.1.6 Vyloučení nároku na nemocenské
Když si zaměstnanec přivodil pracovní neschopnost
- v úmyslu vylákat nemocenské
- zaviněnou účastí ve rvačce
- jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků
- při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.
IV.1.7 Promlčení dávek
Nárok na nemocenské, podporu při OČR, vyrovnávací příspěvek nebo peněžitou pomoc v mateřství se promlčuje za jednotlivé dny, nebyl-li uplatněn do tří let ode dne, za který náleží. Jestliže byl nárok na některou z uvedených dávek uplatněn, promlčuje se do tří let ode dne přiznání dávky.
Nárok na vrácení dávek poskytnutých neprávem se promlčuje za 10 let od jejich výplaty.
IV.2
DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ
Základní principy:
- účast prakticky všech ekonomicky aktivních osob
- jednotná úprava (stejné zásady pro nárok i výpočet pro všechny skupiny pojištěnců)
- povinná účast při splnění zákonem stanovených podmínek (občan se nemůže z důchodového pojištění vyvázat)
- obligatornost dávek (za podmínek stanovených zákonem)
- zajištění soudní ochrany (soudní přezkum rozhodnutí)
- státní garance výplaty
- zákonem stanovené pojistné
- princip solidarity (princip zásluhovosti v omezené míře)
Pro český systém důchodového pojištění je dále charakteristické:
Široký okruh náhradních dob pojištění (dob, kdy pojištěnec neplatí pojistné, a přesto se mu tyto doby započítávají pro účely důchodového pojištění)
Dynamičnost – neustálý vývoj, aktualizace hodnoty příjmů pojištěnců při výpočtu důchodů prostřednictvím koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu
Princip ochrany nabytých práv
IV.2.1 pojmy
a) důchod – lze dělit na přímé a pozůstalostní
b) doba pojištění – je především v období počínajícím 1. lednem 1996, kdy vstoupil v účinnost zákon o důchodovém pojištění, doba účasti na důchodovém pojištění v zákoně vymezených skupin osob, které splňují stanovené podmínky. Za splnění těchto podmínek se jedná o povinnou účast na důchodovém pojištění. Kromě povinné účasti existuje i dobrovolná účast na pojištění.
c) Povinná účast na důchodovém pojištění se týká skupin osob vymezených v § 5 ZDP.
d) dobrovolná účast na DP – doby dobrovolné účasti dělíme na podmíněné a nepodmíněné. K podmíněným patří doba vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, doba studia (neomezeno, možno kdykoli), dále doba výdělečné činnosti v cizině a doba výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby, oboje je omezeno na nejvýše 2 roky před podáním přihlášky. Nepodmíněnou je doba dobrovolné účasti na pojištění z jiných důvodů, může činit nejvíce 10 let a může předcházet nejvýše jeden rok před podáním přihlášky.
e) Doby zaměstnání – takto se označovaly započitatelné doby před 1. lednem 1996, kdy do doby zaměstnání se ještě počítala doba studia a doba civilní služby.
f) Náhradní doba pojištění – za tyto doby se neplatí pojistné, jsou vymezeny časovým rozsahem (např. doba vedení v evidenci úřadu práce) a některé jsou podmíněny podáním přihlášky k účasti na pojištění. Ruší se doba studia získaná v období po 31. 12. 2009 jako náhradní doba pojištění. Doba studia se jako náhradní doba pojištění bude započítávat pouze za účelem přiznání invalidního důchodu. Změna je i v tom, že náhradní doby se budou započítávat z 80 %.
g) Náhradní doby – obdobné náhradním dobám pojištění podle dřívějších předpisů
h) Výpočtový základ je výsledkem několikastupňového početního postupu, který v kombinaci s celkově započtenou dobou pojištění (zpravidla včetně náhradní doby pojištění) určuje výši podstatnější ze dvou složek veškerých důchodů – to je procentuální výměry
IV.2.2 Starobní důchod
Potřebná doba pojištění je od roku 2010 dvacetšest let a bude se postupně prodlužovat až v roce 2019 dosáhne 35 let (to znamená o jeden rok za každý rok od roku 2010).
V České republice má občan nárok na přiznání starobního důchodu,pokud dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění.Věk pro odchod do důchodu je rozdílný pro muže a ženy – u žen závisí
mimo jiné také na počtu vychovaných dětí. Potřebná doba pojištění pro odchod do starobního důchodu je nejméně 25 let. Pokud se jedná o osobu starší 65 let, pak je potřebná doba pojištění 15 let.
2.1.1. Důchodový věk
Zjednodušeně se dá říci, že u mužů je 60 let, u žen od 53 do 57 let podle
počtu vychovaných dětí. Tento důchodový věk ale platí pouze pro ty pojištěnce, kteří daného věku dosáhli do 31. 12. 1995. Od té doby se věková hranice pro odchod do důchodu pravidelně zvyšuje – u mužů o 2 kalendářní měsíce a u žen o 4 kalendářní měsíce za každý započatý rok po 31. 12. 1995. A to tak, aby po 31. 12. 2012 byl důchodový věk u mužů 63 let a u žen od 59 až 63 let opět podle počtu vychovaných dětí.Podrobnosti viz tabulka předaná na přednášce.
Sjednocený důchodový věk - 65 let - se poprvé uplatní v roce 2035. Do důchodu budou v tomto roce odcházet stejně muži jako ženy, které nevychovaly žádné nebo jedno dítě. Ženy, které vychovaly více než jedno dítě budou i nadále odcházet do důchodu dříve - podle počtu dětí.
2.1.2. Výpočet starobního důchodu
Starobní důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je stejná pro všechny druhy důchodů a od 1. 8. 2008 činí 2 170 Kč měsíčně. Procentní výměra se stanoví procentní sazbou
z výpočtového základu. Pro stanovení výpočtového základu je třeba znát osobní vyměřovací základ. Ten – zjednodušeně řečeno – tvoří měsíční průměr ročních příjmů dosažených v rozhodném období
(zpravidla od roku 1986 do kalendářního roku, který předchází roku,kdy se důchod přiznává). Průměr ročních příjmů se navyšuje o koeficienty,které se odvozují od průměru dosažených příjmů všech pojištěnců.Koeficienty stanovuje každý rok vláda.
Osobní vyměřovací základ se určitým způsobem redukuje. Redukční hranice v roce 2008 jsou :
• plně se započítává částka do 10 500 Kč,
• z částky od 10 501 do 27 000 Kč se započítává 30 %,
• z částky nad 24 800 Kč se započítává 10 %.
Kromě příjmů má na procentní výměru starobního důchodu vliv také celková doba důchodového pojištění. Za každý rok důchodového pojištění náleží 1,5 % výpočtového základu. Za dobu pojištění po vzniku nároku na důchod pak 1,5 % (do 30. června 2001 to bylo 1 %) za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti. Nejnižší procentní výměra je 770 Kč měsíčně.
V České republice má občan nárok na přiznání starobního důchodu, pokud dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění.
2.1.3. Starobní důchod před dosažením důchodového věku
Pokud lidé chtějí, mohou požádat o důchod před dosažením důchodového věku. Zůastává zachována možnost odchodu do předčeasného starobního důchodu až o tři roky před dosažením důchodového věku při důchodovém věku 63 let a nižším a až o pět let při důchodovém věku 65 let. Rovněž u předčasného starobního důchodu se prodlužuje potřebná doba pojištění. Mění se procentní sazba výměry důchodu, jestliže do dosažení důchodového věku chybí více než 720 kalendářních dnů, tj. snižuje se od 721. dne o 1,5 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dní. Pokud do dosažení důchodového věku chybí méně než 720 dní, se procentní výměra snižuje stejně jako doposud, tj. o 0,9 % za každých i započatých 90 kalendářních dní.
Od roku 2010 je možné zároveň vedle příjmu z výdělečné činnosti pobírat souběžně plný starobní důchod, procentní výměra se zvyšujer o 0,4 % za každých 360 kalendářních dnů. Při pobírání starobního důchodu v poloviční výši se procentní výměra zvyšuje o 1,5 % výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů.
Zrušila se podmínka pro nárok na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti, která spočívala ve sjednání pracovněprávního vztahu na dobu jednoho roku.
2.2. Invalidní důchod
Občan, který nemůže pracovat a je nemocný či má špatný zdravotní stav, může požádat o plný invalidní důchod. Zdravotní stav posuzují lékaři České správy sociálního zabezpečení. Nárok na plný invalidní důchod má občan, pokud je plně invalidní a získal potřebnou dobu pojištění. Či se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu. Podmínka potřebné doby pojištění se nevyžaduje v případě, že plná invalidita vznikla následkem pracovního úrazu (choroby z povolání).
Nově se zavádí třístupňová invalidita, která nahrazuje dosavadní rozlišování plného a částečného invalidního důchodu.
Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
Pokud jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 35, ale nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
nejméně o 50, ale nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
Dosavadní plný invalidní důchod se považuje za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, dosavadní částečný invalidní důchod, byl-li pokles pracovní schopnosti 50 %, za invaliditu druhého stupně, a byl-li pokles pracovní schopnosti menší než 50%,bude se jednat o invaliditu třetího stupně.
I u invalidního důchodu se důchod skládá ze základní výměry a z výměry procentní, výše procentní výměry za každý rok pojištění činí:
a) 0,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invaliditu prvního stupně,
b) 0,75 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invaliditu druhého stupně,
c) 1,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invaliditu třetího stupně.
I pro přiznání invalidního důchodu je nutné splnit podmínku doby pojištění, která je:
• u pojištěnce do 20 let méně než 1 rok,
• u pojištěnce od 20 do 22 let 1 rok,
• u pojištěnce od 22 let do 24 let 2 roky,
• u pojištěnce od 24 let do 26 let 3 roky,
• u pojištěnce od 26 do 28 let 4 roky,
• u pojištěnce nad 28 let 5 roků.
Potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem plné invalidity. U občana staršího 28 let je to z posledních 10 let před vznikem plné invalidity.
Nárok na vyplácený invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let, a tímto dnem zároveň vzniká nárok na starobní důchod ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod.
2.3. Pozůstalostní důchod
2.3.1. Vdovský a vdovecký důchod
Pokud zemře manžel a jsou splněny zákonem stanovené podmínky,pozůstalé manželce náleží vdovský důchod. V případě, že zemřela manželka, pak pozůstalý manžel dostává vdovecký důchod. Aby pozůstalá osoba po zemřelém členu rodiny dostala vdovský nebo vdovecký důchod, musel mít zemřelý nárok na starobní nebo plný či částečný invalidní důchod. Nebo zemřelý musel ke dni smrti získat
dobu pojištění potřebnou pro plný invalidní důchod (viz předchozí),či splnit podmínky pro nárok na starobní důchod nebo zemřít následkem pracovního úrazu. Vdovský nebo vdovecký důchod ČSSZ vyplácí jeden rok od smrti manžela či manželky. Je však od roku 2010 třeba dosáhnout věkové hranice o 4 roky nižší nedž je důchodový věk. Po uplynutí roku tento typ důchodu i nadále dostává pouze ta pozůstalá osoba, která:
• pečuje o nezaopatřené dítě,
• pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně
těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni
IV (úplná závislost),
• pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který
s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II
(středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo
stupni IV (úplná závislost),
• je plně invalidní,
• dosáhla věku 55 let, jde-li o ženu, nebo 58 let, jde-li o muže.
Vdovský i vdovecký důchod se rovněž skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra stejná pro všechny důchody je 1 700 Kč měsíčně. Procentní výměra je 50 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měla nebo by měla nárok zemřelá osoba v době smrti. Nebo 50 % procentní výměry částečného invalidního důchodu po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní nebo starobní důchod.
2.3.2. Sirotčí důchod
Sirotčí důchod náleží nezaopatřenému dítěti, kterému zemřel rodič či osvojitel, nebo osoba, která dítě převzala do péče nahrazující péči rodičů a dítě na ní bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče. Aby pozůstalé dítě dostalo sirotčí důchod, musel být zemřelý ke dni smrti poživatelem starobního, plného nebo částečného invalidního
důchodu. Nebo zemřelý musel ke dni smrti získat dobu pojištění potřebnou pro plný invalidní důchod, či splnit podmínky pro nárok na starobní důchod nebo zemřít následkem pracovního úrazu.
Oboustranně osiřelé dítě má nárok na sirotčí důchod po každém z rodičů, nebo po osobě, která dítě převzala do péče nahrazující péči rodičů. Sirotčí důchod se rovněž skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra stejná pro všechny důchody je 1 700 Kč měsíčně. Procentní výměra je 40 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měla nárok zemřelá osoba v době smrti. Nebo 40 % procentní výměry částečného invalidního důchodu po poživateli tohoto důchodu, který ke dni smrti nesplňoval podmínku pro nárok na plný invalidní či starobní důchod.
2.4 Povinnosti organizací v důchodovém pojištění
2.4.1. Vedení evidenčních listů důchodového pojištění (ELDP)
ELDP jsou dokumenty, které vedou organizace za své zaměstnance. Na ELDP jsou uvedeny doby pojištění, výše výdělku a vyloučené doby (dny pobírání nemocenských dávek). Z těchto údajů se vychází při výpočtu důchodových nároků.
Od 1. ledna 2004 musí organizace uzavřít ELDP při ukončení pracovního poměru nebo, trvá-li pracovní poměr, vždy k 31. prosinci daného roku. ELDP pak musí organizace předat ČSSZ a stejnopis dát zaměstnanci.
Občané tak mají průběžnou kontrolu nad svým pojištěním.
2.4.2. Další povinnosti organizací v důchodovém pojištění
Kromě vyhotovování a předkládání ELDP je povinností organizací mimo jiné:
• vést podkladovou evidenci nezbytnou pro účely důchodového
pojištění (identifikační údaje zaměstnanců, vznik a skončení
pracovněprávního vztahu, vyměřovací základy, doby dočasné
pracovní neschopnosti apod.),
• vést potřebné záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na
dávky důchodového pojištění, jejich výši a výplatu a předkládat
je na výzvu OSSZ/PSSZ/MSSZ nebo ČSSZ ve lhůtě určené tímto orgánem,
případně do 8 dnů od doručení výzvy (například, zda zaměstnavatel
provádí z příjmu žadatele o důchod srážky na základě
soudního či správního rozhodnutí, zda trvá pracovněprávní vztah
žadatele k požadovanému datu přiznání důchodu či zda k tomuto
datu jsou žadateli vypláceny dávky nemocenského pojištění),
• oznamovat OSSZ/PSSZ/MSSZ nebo ČSSZ změny v těchto skutečnostech,
a to do osmi dnů ode dne, kdy nastaly,
• ve stanovených případech na předepsaném tiskopise ohlásit nástup
do zaměstnání poživatele starobního, plného invalidního
nebo částečného invalidního důchodu.
3.1. pojistné na důchodové pojištění
Povinnost platit pojistné mají zaměstnavatelé, zaměstnanci, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, osoby samostatně výdělečně činné a lidé, kteří se dobrovolně důchodově pojistili. Pojistné se
vypočítává stanoveným procentem z vyměřovacího základu za rozhodné období. Tím je u zaměstnanců kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. U osob samostatně výdělečně činných se jedná o kalendářní rok. Sazby pojistného z vyměřovacího základu jsou:
• u zaměstnavatele 26 %, z toho 3,3 % na nemocenské pojištění,
21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti,
• u zaměstnanců 8 %, z toho 1,1 % na nemocenské pojištění, 6,5 %
na důchodové pojištění a 0,4 % příspěvek na státní poli tiku zaměstnanosti,
• u OSVČ 29,6 %, z toho 28 % na důchodové pojištění, 1,6 % na státní
politiku zaměstnanosti a 4,4 % na nemocenské pojištění, pokud
se k tomuto pojištění dobrovolně přihlásila,
• u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28 %, nejnižší
měsíční dobrovolné důchodové pojištění je od 1. ledna 2008
celkem 2 800 Kč.
3.1.1. Vyměřovací základ zaměstnance
Vyměřovacím základem zaměstnance pro odvod pojistného (tedy
také částkou rozhodnou pro výpočet dávek nemocenského a důchodového
pojištění) je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně
z příjmů fyzických osob a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval
v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském
pojištění.
IV.3
ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
Změny v platbě zdravotního pojištění od 1. ledna 2008 – zaměstnavatelé a zaměstnanci
Od ledna 2008 se již při posuzování vzniku a zániku zaměstnání nevychází z vazby na nemocenské pojištění, ale rozhodující je,
zda z určité činnosti plynou příjmy zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů.
Zaměstnáním se od ledna 2008 rozumí činnost, ze které plynou zaměstnanci od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti a
funkčních požitků zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů.
Zaměstnancem je fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle § 6
zákona o daních z příjmů.
Zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává zaměstnance a má sídlo nebo trvalý pobyt na území
České republiky.
Zákon stanovuje několik výjimek, kdy zaměstnancem není osoba, jíž plynou nebo by měly plynout příjmy podle § 6 zákona
o daních z příjmů. Kromě případů, kdy plynou pouze příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny, j
e vyjmenováno šest výjimek, kdy nevznikne účast na veřejném zdravotním pojištění. Jedná se o:
žáky nebo studenty, kteří mají pouze příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků za práci z praktického výcviku,
osoby činné na základě dohody o provedení práce.
Vedle těchto skupin jsou dále mezi výjimkami případy, kdy zůstala do určité míry zachována vazba na nemocenské pojištění.
U těchto čtyř případů je podmínkou pro uznání výjimky dosažení pouze takového měsíčního příjmu, který je nižší než
tzv. započitatelný příjem. Započitatelným příjmem v roce 2008 je částka 400 Kč. Mezi zmiňované výjimky dále patří:
osoby, které v pracovním poměru vykonávají sjednané práce jen občas a nepravidelně podle potřeb zaměstnavatele
(tzv. zaměstnanec na nepravidelnou výpomoc) a v kalendářním měsíci nedosáhnou započitatelného příjmu,
členové družstev, kteří nemají pracovněprávní vztah k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci,
za kterou jsou jím odměňováni, a nedosáhli v kalendářním měsíci započitatelného příjmu,
osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, které v kalendářním měsíci nedosáhly započitatelného příjmu,
dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, kteří v kalendářním měsíci nedosáhli započitatelného příjmu.
Všechny ostatní osoby, které mají příjem podle § 6 zákona o daních z příjmů, patří do okruhu zaměstnanců
bez ohledu na to, zda jsou či nejsou účastny nemocenského pojištění.
Dojde tím k rozšíření okruhu zaměstnanců, například o:
členy statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob
volené či jmenované funkcionáře právnických osob, sdružení, spolků atd.,
osoby činné na základě mandátní nebo příkazní smlouvy,
neuvolněné zastupitele,
členy společenství vlastníků bytových jednotek,
pokud tyto osoby mají příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů.
Vznik a zánik povinností zaměstnavatele
Od 1. ledna 2008 je novelizováno ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb., kde je nově stanoveno,
kterým dnem vzniká zaměstnavateli povinnost plnit za svého zaměstnance zákonem dané povinnosti.
Podle tohoto ustanovení vzniká ve většině případů zaměstnavateli povinnost dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání,
tzn. dnem, kdy začal zaměstnanec vykonávat práci, na jejímž základě mu plynou příjmy ze závislé činnosti a
funkčních požitků. Za den ukončení zaměstnání se považuje den ukončení výkonu práce.
Pro jednotlivé konkrétní případy je pod jednotlivými písmeny přesně vymezeno období zaměstnání,
např. při jmenování do funkce, při členství v družstvu apod.
Vyměřovací základ
Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů došlo ke změně definice pojmu vyměřovací základ.
Od 1. 1. 2008 je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, které jsou
předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od daně osvobozeny a které mu
zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Znamená to, že z toho, co se zaměstnanci zdaňuje podle § 6
zákona o daních z příjmů, se odvádí pojistné, kromě zákonem daných výjimek (§ 3 odst. 2 písm. a) až f) zák. č. 592/1992 Sb.).
Došlo k upřesnění některých příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu. Nově se od 1. 1. 2008
nezahrnují odměny při skončení funkčního období náležející uvolněným či neuvolněným zastupitelům.
Text písmena f) § 3 zák. č. 592/1992 Sb. (plnění poskytnutá po skončení zaměstnání, jde-li o plnění poskytnutá
k životnímu jubileu nebo jinému výročí nebo k ocenění zásluh, a důvod pro poskytnutí těchto plnění nastal
po skončení zaměstnání) byl nahrazen novým textem, podle kterého se do vyměřovacího základu nezahrnuje plnění,
které bylo poskytnuto poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu po uplynutí jednoho roku ode dne
skončení zaměstnání.
K dalšímu upřesnění došlo u pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,
u něhož je vyměřovacím základem úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem,
a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů.
Výjimkou jsou jen náhrady škody, náhrady výdajů a obecně platné výjimky uvedené v § 3 odst. 2, písm. e) a f) zák. č. 592/1992 Sb.
Maximální vyměřovací základ
Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů byl zaveden maximální vyměřovací základ u zaměstnanců, a to ve výši
čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy. Definice průměrné mzdy je stejná jako při určení minimálního vyměřovacího
základu osob samostatně výdělečně činných. Pro rok 2008 bude činit maximální vyměřovací základ 1 034 880 Kč.
Maximální vyměřovací základ je tvořen součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce,
za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje. Řešení při „stropování“ vyměřovacího základu je odlišné v případě
ediného zaměstnání v průběhu kalendářního roku a v případě více zaměstnání, případně při souběhu se samostatnou
výdělečnou činnosti.
1) Maximální vyměřovací základ v případě jediného zaměstnání v průběhu kalendářního roku
Zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec dosáhne maximálního vyměřovacího základu (bez ohledu na počet zaměstnání
evidovaných pro tohoto zaměstnavatele), přestává odvádět pojistné (13,5 % VZ) za příslušného zaměstnance.
Vyměřovací základ je u takového zaměstnance od chvíle dosažení maxima do konce kalendářního roku nulový.
2) Maximální vyměřovací základ v případě souběhů více zaměstnání
Přesáhne-li úhrn vyměřovacích základů zúčtovaných u více zaměstnavatelů částku maximálního vyměřovacího základu,
považuje se část pojistného zaplaceného zaměstnancem vypočtená z úhrnu vyměřovacích základů přesahujících maximální
vyměřovací základ za přeplatek zaměstnance na pojistném. Přeplatek se zaměstnanci vrací jen na písemnou žádost,
na které je zaměstnavatel povinen do 8 dnů (§ 3 odst. 18 zák. č. 592/1992 Sb.) potvrdit zaměstnanci úhrn vyměřovacích
ákladů za kalendářní rok, z nichž bylo za zaměstnance odvedeno pojistné.
3) Maximální vyměřovací základ v případě více zaměstnání, které na sebe navazují
U zaměstnance, který má více zaměstnavatelů v průběhu kalendářního roku, se postupuje stejně bez ohledu na to, zda
jednotlivá zaměstnání jsou v souběhu, nebo na sebe navazují. Tzn. že i v případě navazujících zaměstnání, kdy nebylo
v jednotlivých zaměstnáních dosaženo maximálního vyměřovacího základu, ale zaměstnanci je známo, že úhrnem
vyměřovacích základů od obou zaměstnavatelů dosáhl maximálního vyměřovacího základu, může zaměstnanec
o vrácení přeplatku požádat až po skončení kalendářního roku.
Pokud by zaměstnanec v průběhu kalendářního roku změnil zdravotní pojišťovnu, musel by žádost podat u každé z nich
a každá by vracela pojistné v poměru podle délky pojištění.
V.
SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ A EVROPSKÁ UNIE
Vstupem České republiky do Evropské unie (EU) 1. května 2004 se začaly na Českou republiku vztahovat principy koordinace v oblasti sociálního zabezpečení platné v EU. Znamená to, že i nadále se aplikujíprávní předpisy jednotlivých členských států a evropská koordinačnínařízení (nařízení Rady (EHS) 1408/71 a 574/72), která mají před národní právní úpravou přednost, zajišťují jejich vzájemnou provázanost.
Nařízení rovněž zlepšují podmínky pro migraci a zabezpečují právní ochranu osob migrujících mezi státy EU. V současnosti uvedená nařízení aplikuje celkem 31 států: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Island, Lichtenštejnsko a Norsko.
Po vstupu ČR do Evropské unie mezinárodní smlouvy s výše uvedenými státy neztrácí svou platnost, ale neaplikují se (s výhradou přesně stanovených výjimek dohodnutých s Evropskou unií).
V.1. Koordinace sociálních systémů v Evropské unii
Koordinace národních sociálních systémů je založena na čtyřech základních principech. Stanovují je výše zmíněná koordinační nařízení a jedná se o:
• rovnost zacházení – jste-li pojištěni v členském státě, podléhá te
stejným právům a povinnostem jako státní příslušníci dotyčného
státu,
• pojištění v jednom členském státě – v daný okamžik můžete být
pojištěni pouze v jednom členském státě,
• export dávek – získáte-li nárok na dávku v jednom členském státě,
dávka vám bude vyplácena i v případě, kdy se přestěhujete do
jiného členského státu,
• sčítání dob pojištění – nezískáte-li potřebnou dobu pojištění
v jednom členském státě pro vznik nároku na dávku, připočtou se
k této době pojištění i doby pojištění získané v jiných členských
státech. Výše dávky však bude odpovídat době pojištění získané
v příslušném členském státě.
5.1.1. Příslušnost k právním předpisům
Účast migrujícího pracovníka na nemocenském, důchodovém a zdravotním pojištění se řídí právními předpisy o sociálním zabezpečení toho členského státu, který byl určen jako příslušný v souladu s nařízením. Podle těchto právních předpisů se odvádí pojistné a jsou vypláceny dávky. Příslušnými právními předpisy se řídí pouze oblast sociálního zabezpečení, nikoli oblastdaňová, pracovněprávní atd. Základním pravidlem je, že zaměstnanci i OSVČ podléhají práv ním předpisům o sociálním zabezpečení toho členského státu, na jehož území pracují bez ohledu na to, kde bydlí, nebo jaká je jejich státní příslušnost. V těchto případech se nevystavují žádné evropské formuláře. V určitých situacích, například pokud osoba vykonává svou činnost současně na území více členských států nebo u zvláštních kategorií osob, je třeba posoudit, které právní předpisy o sociálním zabezpečení jsou příslušné. Posouzení takových situací provádí v České republice ČSSZ.
